|
|
||||||||||
S novým měsícem v kalendáři přichází i nová parta v seriálu „Budoucnost plná vzpomínek“. I pro tentokrát zůstaneme v širším pohledu věrni nu metalu, i tentokrát vyhradíme celý měsíc jedné kapele a i tentokrát zmíníme dvě její desky. Výběr budeme mít o to snazší, že Coal Chamber (původně pojmenovaní Seal Chamber) vydali řadovky všehovšudy tři a protože tu poslední, Dark days z roku 2002, už tolik nemusím, výběr je jasný. První dvě alba, která datem vydání spadají do druhé poloviny 90. let, tedy doby, kdy se dění kolem nu metalu rozjíždělo do plných obrátek, stojí za to si připomenout, a ať si říká kdo chce co chce, svoje místo v historii tohoto žánru mají jisté. Ona třetí deska, přešlapující v jamce tvůrčí nejistoty, předznamenala konec kapely, který je zahalen v prachu drog a vzájemných neshod, a ve kterém se snad v poslední době zase rozjasňuje. Inu uvidíme.
Coal Chamber patří k jedněm z prvních kapel této odnože metalu a jen díky různým mimo-kapelním tahanicím se jim (na doporučení Dina Cazarese z Fear Factory) podařilo podepsat smlouvu u Roadrunneru až v roce 1995 a dvě léta na to vydat svůj eponymní debut. Vše se odehrálo v době, když už Korn mají za sebou svou druhou desku Life is peachy, Deftones pilně připravují svůj druhý zářez Around The Fur a ... a všechno ostatní je ještě před námi. Na spadnutí jsou debutní desky Limp Bizkit stejně jako Sevendust, Slipknot se se svou prvotinou Mate. Feet. Kill. Repeat. zatím neprosazují tak, že by jejich logo zdobilo kdejakou školní lavici a o kapelách jako Disturbed, Linkin Park či Kittie si cvrdlikají jen ti nejodvážnější vrabci na nejvyšších střechách, ke kterým se snad donesl zrod čehosi nového. (Pro nově příchozí jen poznamenám, že pojmu nu metal se držím více méně dle zažitých tradic a o tom, co vlastně bylo nu metalem a co spíše jakýmsi alternativním metalem či crossoverem s vlivy různých žánrů, bychom mohli debatovat poměrně dlouhou dobu.)
Když už jsem začal takto obšírně, dovolím si krátkou zmínku i k sestavě kapely, ať to máte se vším všudy. Frontmana asi netřeba představovat – Bradley „Dez“ Fafara, který teď válcuje pódia s Devildriver, je persónou známou dostatečně. Kytarista Miguel Rascón, známý spíše jako „Meegs“, debutoval jako čtyřiadvacetiletý, bubeníkovi Mikey „Bug“ Coxovi bylo teprve devatenáct. Basistka Rayna Foss, rovněž tehdy poměrně mladá, patřila k hezkým tvářím Coal Chamber, u kterých vydržela do roku 1999, kdy utekla za Morganem Rosem (bubeníkem Sevendust, se kterým se poznala na společném turné a za kterého se následně provdala), aby se pak zase vrátila v roce 2001 a opět kapelu opustila o rok později, protože s manželem „našli Krista“. Vrtkavé a nestálé je to plémě ženské. Ale dost drbů, jdeme se podívat na muziku.
Jestli se mi na této desce něco líbí, tak kromě skvělého drajvu, kterým vás album válcuje od začátku až do konce jen s krátkými částmi k oddechu, je to hravost, nadsázka a nepopiratelná chuť hrát tak, jak velí cit a nikoliv rozum. Výsledek místy nemá daleko k blouznivému šílení a výplodům blázna („Pig“ a „Amir of desert“), nepostrádá ohnivou mladickou krev a touhu bořit „dobré“ mravy hudby. Stačí se podívat na obal a hned pochopíte, že je něco špatně a nebo spíš jinak, než jak jste u metalových alb zvyklí. Dát si na obálku vozítko se sladkostmi „ice cream truck“ a zaručeně úchylným řidičem / prodavačem, na pozadí měsíc v úplňku a červeně vyvedenou chalupu a vše doplnit scenérií takovou, že nic jiného než „kýč“ vás nenapadne, je na jednu stranu pěkně ujeté a na stranu druhou patří tenhle artwork k mým nejoblíbenějším. Mezi ostatními jej prostě poznáte. Ale zase odbíhám, himl! Při poslechu desky vás bezpochyby napadnou raní Korn, jistá podoba tam je, nebudeme si předstírat opak a ať už budete hledat ve zvuku baskytary (zkuste poslechnout ten tepot třebas v úvodu „First“) nebo vedení kytar, ta asociace vám prostě naběhne. Obdobně lze pohlížet i na vypjatý projev vokalisty, i když tam budete prvky autenticity hledat podstatně jednodušeji. On vůbec vokální projev (zpěv to teda není) B. Dez Fafary patřil k velkým devízám Coal Chamber, i vněm se projevuje výše zmíněná hravost ve střídání různých poloh, a vedle dost emotivního pojetí mu není cizí i jakási ležérnost a spontánnost – ať už v „Amir of the desert“, nebo pro mě kultovní, obzvláště veselé a již zmíněné „Pig“. Coal Chamber na svém debutu nijak nešpekulovali, nedělali si hlavu s jasnou skladbou kompozic, s vymýšlením si pěkných melodií a ve valné většině hracího času hrnou svůj podladěný cukrářský vozík vstříc obličejovým partům posluchače. Hned úvodní trojice skladeb – „Loco“, „Bradley“ a „Oddity“ – patří k těm skvělým, které daly vzniknout ranému rukopisu Coal Chamber se sklonem písma mírně k Bakersfieldu. K podobně svižným patří rovněž „Big truck“, předělávka skladby „The roof on fire“ od hip hoperů Rock Master Scott & the Dynamic Three (zde nazvaná „Sway“) a třeba i „Clock“. I přes zřejmou neučesanost lze s úspěchem nacházet drobné detaily, šikovně zakomponované do skladeb a i během klopotné jízdy vytahovat zajímavé dobroty kytarových vyhrávek v pozadí hřešících na klasické riffování, hlasových exhibicí a basových linek sličné Rayny. Tahle deska prostě šlape a přitom má daleko k verdiktům jako jednoduchost nebo jednotvárnost.
Hodnoceno zpětně, eponym Coal Chamber vyšel výborně a i když se tato čtveřice z L.A. nikdy nestala hvězdou první velikosti, stálo by možná za to položit si otázku, jestli o to vůbec kdy usilovali. Debutní deska si na nic nehraje, kromě zřejmé inspirace u Korn je kapela sama sebou, upřímná ve svém snažení a řekl bych skromná ve svých cílech. Přesto album zaznamenalo poměrně slušný ohlas a podpořeno koncerty po boku velkých hvězd proslavilo jeho tvůrce snad po celém světě. Jistě nelze upřít i nemalou zásluhu jejich manažerce Sharon Osbourne, díky níž se Coal Chamber pravidelně objevovali na putovním Ozzfestu již od prvního ročníku v roce 1996, ale i to patří k věci hudebního byznysu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Roadrunner Records
Vydáno:Únor 1997
Žánr:nu-metal
B. Dez Fafara - zpěv
Meegs Rascón - kytara, doprovodný zpěv
Rayna - baskytara
Mike "Bug" Cox - bicí
1. Loco
2. Bradley
3. Oddity
4. Unspoiled
5. Big Truck
6. Sway
7. First
8. Maricon Puto
9. !
10. Clock
11. My Frustration
12. Amir of the Desert
13. Dreamtime
14. Pig
Coal Chamber
Rivals
Coal Chamber
Chamber Music
Underwater Sleep Orchestra
The Night And Other Sunken Dreams
Troll
Neo-Satanic Supremacy
Signs Of The Dying Summer
Oto jest pustka
Tortharry
Sinister Species
Horn Of The Rhino
Summoning Deliverance
Visceral Disgorge
Slithering Evisceration
Sunrise Patriot Motion
Black Fellflower Stream
Hasse Fröberg and the Musical Companion
HFMC
Julie Christmas / Cult of Luna
Mariner
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.