Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ano, Gary Numan nestárne. Pokud bychom v některých souvislostech měli hovořit o lidech jako o ikonách, tak on je jednou z nich. Ikonou nové vlny, člověk, který stál v čele a pomáhal spustit na přelomu 70. a 80. let nový elektronický sound, za který jsme dodnes vděční, vzhlížíme k němu, někteří se možná modlí a většina s respektem oceňuje jeho přínos hudbě jako takové. Gary Numan je legenda.

Přišlo to hned na začátku. Gary spustil v roce 1979 sólovou dráhu spolu s albem "The Pleasure Principle" a hned se o něm začalo mluvit. Kdo by neznal toho chlapce, co se silným make-upem a robotickými pohyby předával své elektronické vzkazy. Kdo by nemiloval singl "Cars"... Je nás mnoho a mnohem slavnějších, než z řad běžných fanoušků, vzpomeňme na povedený cover Fear Factory, kteří tuhle málem zapomenutou věcičku znovu vytáhli na světlo světa. Gary Numan si prožil své velké začátky, ví co je to pokles popularity, která je najednou fuč stejně pozoruhodně, jako když se sama od sebe objevila. Gary během let pracoval, piloval svůj pořád specifický styl, zkoušel neustrnout v bodě nula a hlavně na hudbu nezanevřel. V jeho případě to ani nejde. Jak ji miluje a má v srdci, dokazuje právě na "Savage". Je to pořád on, zkušenější, jistější, dramatičtější a procítěnější, ale pořád on. Numanoid Gary. Trochu výstřední strejda, pořád trochu mladík a trochu podivín.

Savage je koncepční album. Jeho duší je spojení západního a východního světa, symbolikou pak přežití jako takové, kdy je člověk za cenu vlastního života schopen šílených věcí. Savage je album, na kterém se snoubí písek pouště, kybernetický únik ze světa, kde toho moc nezbylo a po hudební stránce jde o poměrně klidné album s velkými aranžemi. K tomu připočtěme rafinované nástupy s masou energie a smyslem pro detail, kdy se snoubí starý dobrý vokál s industriálně rockovým soundem nynějška. V rámci Savage bychom klidně mohli hovořit o post apokalyptickém soundtracku. A stejně tak v klidu bychom z něj mohli citovat. Je totiž ve svém propojení atmosféry, povahy písní a konceptu celkově velmi uvěřitelný a vracející Garyho na místa, kde kázal z prvních řad a všichni mu věřili.

Přesto není nutné brát Savage jako nějaký velký comeback. Je to jen povedené album, které svým naturelem říká, že je Gary Numan v kondici a schopný hovořit o vážných věcech. Propojuje svět, vnímá realitu, její hrozby a stejně tak vnímá současné trendy a svět elektroniky, ve kterém je jako ryba ve vodě. A je to jediná voda, kterou ve vší vyprahlosti alba Savage čekejte. Krajina písku, tak jak jej reprezentuje klip k písní My Name Is Ruin se vine celým albem. Naskakuje zcela samovolně a za obzor zmizí až po poslední skladbě.

My Name Is Ruin je singl, který se hodně povedl. Chytlavá píseň s monstrózním refrénem, dechem orientu a s mladou dámou Persií Numan jako doprovodnou vokalistkou. Ta blonďatá holčička je Garyho dcera. Vedle této vůdčí písně bych určitě rád zmínil další odvázanější track jménem When the World Comes Apart, který je v mých očích singlem číslo dvě. Posluchačsky věrná, energická věcička s odlesky dávných synťáků přebalených do dnešní podoby industriální komunity. Numan se v jejím rytmu odváže a souzní s každou ostrou hranou skladby. A refrén? Opět silný, už klidnější, ale s pomocí zvukového doprovodu na pozadí velmi účinný. Výbušnější záležitostí je také skladba Pray For The Pain You Serve a já si pomlaskávám, neboť zrovna takto mocného Numana rád slyším. To je zkrátka ono. Jinak si stojím za tím, že Savage se převážně klidné album. Možná až moc... Samozřejmě s bohatou kyber symfonií jako orchestrem, ale občas se víčka trochu zapomenou. Ovšem i ploužák může mít charakter hada. Pozor na něj, je jedovatý a útočí rychle, byť jeho pohled uspává (What God Intended).

Zkrátka mi to nedalo. Savage je venku od loňského září a já si jeho existence nejprve vůbec nevážil. Pořád jsem jeho poslechy odkládal na další a další měsíc a procitl jsem až někdy s končící zimou. Ačkoliv jsem člověk nedůvěřivý a pár věcí mi není po chuti ani na Savage, je to album, které Numanovi hodně sluší. Je na něm v poloze umělce, který když otevře oči, tak vidí a když se pro něco rozhodně, je to většinou rozhodnutí správné. Gary Numan nestárne, Gary Numan je ve formě.