Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Anglické kapely Akercocke je mi svým způsobem líto. Našlápnuto totiž měla věru slibně a stopy, které po sobě zanechala, mají taktéž citelný otisk. Ale jak to tak chodí – činnost byla ukončena. Na druhou stranu můžeme v této situaci použít věrné nehořlavé úsloví – v nejlepším se má přestat. Nebude od věci si nyní trochu zavzpomínat na samotné řadové desky.

V roce 1997 se setkává pětice muzikantů, která zakládá formaci Akercocke. Název vyznívá dost podivně, ale za jeho autorstvím stojí básník a spisovatel Robert Nye, který takto pojmenoval jednu z postav ve své satanisticky a eroticky hojně zabarvené knize Faust. Kapela dělá odkazu na tento počin z roku 1980 čest a její lyrika se motá právě kolem satanistických a sexuálních témat. O rok později tak hned vydává své první demo Promo 1998, kde představuje dvojici skladeb, jež byla následně použita i na samotném debutovém albu.

Rape Of The Bastard Nazarene //1999, Goat of Mendes
Jason Mendonca – zpěv, kytara; David Gray – bicí; Paul Scanlan – kytara; Peter Theobalds – basa a Martin Bonsoir – klávesy, samply.
První zásek znamenal trochu šok. Hrubý death metal charakteristického vzezření, kdy bicí měkce klepou rytmus, strunné nástroje jsou zahaleny dekou a zpěv je škrcený growl. Ačkoliv délka desky má něco málo přes půl hodiny, z počátku jsem měl potíž se do ní prokousat. Ale na druhou stranu zde bylo několik vsuvek a drobných prvků, které práci oživovaly a probouzely pozornost. Zejména když si poslechnete prodlouženou verzi alba (+ 4 skladby). Avšak tyto bonusové věci jsou z dílny někdejšího předchůdce Akercocke skupiny Salem Orchid. Můžeme album pochválit pro jeho neotřelost, kterou zejména díky zvuku vesměs vyniká. Jeho pojetí je zvláštní a kombinuje perverzi s drsností. To je poměrně citelný jev, který může působit až trochu roztěkaně. Asi i proto byly mé prvotní pocity takové nejisté, rozhádané a nervózní. Každopádně to chce čas, tlecí i zrající doba je důležitá při každém procesu.
Ukázka: Hell

The Goat Of Mendes //2001, Peaceville Records
Jason Mendonca – zpěv, kytara; David Gray – bicí; Paul Scanlan – kytara; Peter Theobalds – basa a Martin Bonsoir – klávesy, samply.
O poznání líbivější je však hned deska druhá, která sice trochu vybírá z alba předchozího, ale zároveň přináší dostatek nových neslyšených kompozic. Především je nekompromisní a agresivní. Co je však na albu jedinečné, je jeho skrytá pestrost. Tu a tam se objeví trumpeta, saxofon a další nástroje, které na malý moment vykouzlí určité sólo, nebo jinak podbarví atmosféru a zase zmizí. Jen takové drobné zjevení, které vykoukne a opět se schová do tajemna. Právě toto netradiční, a snad i technické uchopení nahrávky, se mi na ní líbí nejvíce. Stále je co objevovat a na co se zaměřovat. Hrubý death black pak kolem drtí a posluchač jej obdivuje jak honosné malířské dílo středověkého umělce.
Ukázka: Infernal Rites

Choronzon //2003, Earache Records
Jason Mendonca – zpěv, kytara; David Gray – bicí; Paul Scanlan – kytara; Peter Theobalds – basa a Martin Bonsoir – klávesy, samply.
Takový Choronzon jen prohlubuje myšlenky a předem načrtnuté plány, jež se probíraly na desce minulé. Jde trochu dál, více využívá čistých zpěvů a zároveň si zanechává hnusné dekórum. Dokonale staví na kontrastu divokých sypanic zběsilého black metalu s grindovým nádechem, čímž nám dnes může nejvíce připomínat takové Anaal Nathrakh. Naproti tomu obsahuje i množství pomalých a středních pasáží, které dávají člověku patřičně oddechnout. Neméně bravurně zachází i s doprovodnými prvky kláves, či různých samplů apod. Kapela jednoduše našla styl, který jí sluší a obohatila tak svou diskografii o další šílenou porci muziky, která dozajista nebude všem po chuti. Výtečná práce.
Ukázka: Leviathan

V mezidobí kapelu opouští kytarista Paul, který je nahrazen Mattem Wilcockem, jenž přichází z kapely The Berzerker.

Words That Unspoken, Deeds That Go Undone //2005, Earache Records
Jason Mendonca – zpěv, kytara; David Gray – bicí; Matt Wilcock – kytara; Peter Theobalds – basa a Daniel Reeves – klávesy, samply.

Svým způsobem mohu říct, že tahle deska je jen dalším stupínkem kam až se šlo. Čili dál, hlouběji a celkově se atmosféra desky uchopovala daleko více avantgardně a šíleně. Co je však drobet citelnější rozdíl, je především její zvuk, který je více čistší a osobně mi ladí snad nejvíce z dosavadních děl. Hrátky s náladou posluchače jakoby neznaly mezí. Jemné tóny kytar střídají tvrdé boostery a nejinak tomu je i v samotném tempu. Muzika, která se po prvním poslechu jeví jako trhavá šlapanice, má po x-tém studování daleko složitější schéma. Touha dále šokovat publikum se stupňuje, což dává za důsledek zrození nápaditého a složitého jádra desky. Tvrdě metalová kostra je ozdobena jemnými prvky, které strhnou pozornost už při prvním záblesku. Právě díky těmto jemným vsuvkám vzniká v člověku pocit se k nahrávce vracet a znovu objevovat.
Ukázka: Intractable

V této chvíli odchází baskytarista Peter, na jehož pozici nastupuje Peter Benjamin z kapely Corpsing.

Antichrist //2007, Earache Records
Jason Mendonca – zpěv, kytara; David Gray – bicí; Matt Wilcock – kytara; Peter Benjamin – basa.
Dle mého soudu je tohle špice pyramidy. Vrchol, který byl dosažen. Kapela se potýká s ostrými verdikty i fanatickými ovacemi. Hudba je vyzrálá a její sebevědomí čiší silou i dnes. Na kapelu je uvaleno obrovské množství osočení ze satanismu a nařčení ze zkaženosti, což se později snad stává neúnosným. Dokonce i vydavatel odmítá vytisknout odvážný booklet, neboť se mu zdá být až za hranicí tolerance. To víte, konzervativní Spojené království… Nicméně i přes nevole všemožných odpůrců deska vychází a opět nabízí pestrou škálu nálad, zvrácených proměn a těžko předvídatelných pasáží. Třeba taková prvotní věc (nepočítám intro) Summon The Antichrist si pěkně pohraje s vaší trpělivostí. Od dob začátků lze pozorovat postupný vývoj, který se zde rozvinul do nádherného květu. Naštvanost a pohrdání je dost cítit z každé vteřiny, však to kapela v této době neměla jednoduché. Kostrbatý obsah se v konečném výsledku srovnává a nakonec si jej snad nelze představit jinak. Téhle desce opravdu věřím vše, co se mi snaží sdělit. Tak to má být, protože tak je to správné.
Ukázka: Axiom

Po odjetí turné a oslavení 10. letého výročí kapela pozvolna usíná. Došlo i na plánování šestého alba, ale i to se nakonec ruší. Matt a David se pouští do kapely The Antichrist Imperium. Peter a opět David zase zakládají skupinu Voices. Jason se věnuje vlastní rodině a hraní dává k ledu. To vše se děje kolem roku 2012, kdy se kapitola Akercocke definitivně uzavírá.