Článek: Blešák IX

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Blešák IX

Jirka D.1.1.2023

Tradiční Blešák jsme v hektickém závěru roku nestihli, takže jím startujeme rok nový, který si díky tomu můžete zpříjemnit nějakou novou muzikou.

Mnozí z vás už s námi absolvovali starší ročníky, takže asi víte, o co se jedná a jak to celé funguje, nicméně opakování je matkou moudrosti, tak tedy – Blešák je možnost pro vás rozšířit své hudební sbírky. Nabízíme převážně klasická cédéčka, většinou ta, která nám chodí na recenze, anebo ta, na která nám v našich sbírkách už padá dlouho prach.

Cena je až na pár výjimek nula. Tedy nula plus poštovné, které vzhledem k neblahým až hanebným zkušenostem s nejmenovanou státní organizací nabízíme pouze skrze Zásilkovnu, a to v ceně 80 Kč. Je pak pouze na vás, jestli do jednoho poštovného zařadíte jedno cédéčko, nebo si balík našlapete hudebním programem na celý víkend. Zaplatíte osmdesát.

Vzhledem k principu fungování Zásilkovny od vás budeme potřebovat jméno, funkční mail, mobil a odkaz na pobočku, kam chcete balík poslat, což jsou údaje, které použijeme a pak zapomeneme. Psát můžete na ahoj@echoes-zine.cz.

Seznam nahrávek, ze kterých můžete vybírat, pak najdete TADY.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.