Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echoes News 2

Echoes News 2

redakce17.7.2014
Zhruba po půl roce přinášíme opět něco málo novinek, sice nijak zásadních, přesto prosíme, abyste věnovali pozornost následujícím řádkům.

Po krátkých diskuzích nejširšího vedení jsme se rozhodli pozměnit formátování textů na Echoes, od čehož si slibujeme příjemnější čitelnost a cosi jako uživatelský komfort. Změny se týkají zarovnávání, které se z bloku přemístilo doleva, a samotného fontu, který se z Arialu změnil na exoticky znějící Ubuntu. Obojí je již plně funkční a pokud snad máte pochybnosti, jestli se vše správě zobrazuje, nakopněte svůj prohlížeč tradiční kombinací oživovacích kláves F5 a CTRL+R.

 

Stejně tak jste nejspíš zaregistrovali změnu v kadenci recenzí, kterých oproti předcházejícímu stavu ubylo. Konkrétně jde o uvolnění víkendových dnů ve prospěch jiných článků, případně vyhlášení nepokrytého volna, během kterého čerpáme síly činností úplně jinou a vy navíc máte čas a prostor si projít to, co za celý týden vyšlo. Motivací pro tento krok je vícero, ať už stále problematičtější hledání volného času pro psaní, či snaha jít v dnešní přehlcené a nepřehledné době úplně opačným směrem, směrem výběru a ujasnění si vlastních priorit. Už dávno nás opustila touha zmínit se za každou cenu o všem a nejlépe ještě v den vydání, stihnout obojí a zároveň se z toho nepomást na rozumu není v našich silách. A vlastně o to ani nestojíme.

 

Na druhou stranu jsme se rozhodli čas od času zmínit o nahrávkách ne úplně aktuálních, ale takových, které pro nás mají své osobité kouzlo a i po letech nás nemálo oslovují. Chvíli jsme přemýšleli, jestli pro tyto účely neotevřít nějakou samostatnou „retro cult“ rubriku, ale nakonec jsme se dohodli na jednoduchém odlišení těchto recenzí prostřednictvím malé ikonky v náhledu obalu alba, kde jsme doposud uváděli pouze formát recenzované nahrávky. První vlaštovkou je sobotní (pro tyto srdeční záležitosti víkendový klid klávesnicím neplatí) Garmfrostova recenze Edge of Sanity, na níž si můžete vyzkoušet, jestli se vše správně zobrazuje. V opačném případě platí výše uvedený oživovací zákrok vašeho prohlížeče.

 

Malé změny nastaly i v čemsi, co neskromně nazýváme redakcí – na blíže nespecifikovanou pozici „spolupracovník“ nastoupil Krusty, jinak známý jako baskytarista žánrově neujednocených Forgotten Silence, naopak kolega David nás opustil, aby se pak po poslechu nové desky Kurta Vileho vrátil a napsal k ní pár slov. Kurtovi tímto děkujeme.

 

Plány budoucí jsou ponejvíc mlhavé a stejně jako doposud budeme sázet především na spontánní rozhodnutí dané chvíle, což má tu výhodu, že nemusíme nikomu skládat účty. Jako malý příslib do budoucna si dovolíme pouze poznámku k již hotovému rozhovoru s Frantou „Berrym“ Březinou, který ocení především (a nejen) milovníci gramofonových desek, a který vyjde ještě v červenci, a pak přiblížení nové domácí kapely Sectesy, kterým se formou rozhovoru a recenze aktuální desky uvede právě Krusty.

 

Užijte dne,

 

Echoes

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky