Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echoes News 5

Echoes News 5

Jirka D.5.5.2016
Další díl informací zpoza opony přichází víc jak po roce od toho předchozího, letí to. A vezmeme to stručně, jak jinak...

První novinkou je zprovoznění kanálu RSS, na který se nás sem tam někdo zeptal s podivem, že nic takového nemáme. Takže napravujeme, ode dneška máme a vy můžete být při tom zhruba TADY. Existuje pro to i taková hezká ikonka, kterou najdete vpravo na horní liště vedle ikonek facebooku a twitteru a pokud ji nenajdete, zmáčkněte F5 či nějaký jiný refresh prohlížeče. Ikonka se objeví. Je to snadné a ode dneška ještě snadnější, protože díky RSS vám za našeho obsahu neunikne nic. Doufáme.

 

Když jsme u těch změn vzhledů a ikonek, asi by stálo za to nasypat si popel na hlavu a přiznat, že vidina světlého skinu Echoes je zatím stále nejasná, i když dost práce již bylo uděláno. Kam přibližně směřujeme, jsme už skoro zapomněli, ale momentálně to došlo do fáze, kdy se to rozsekne a řekne kam dál a jestli vůbec dál. Jeden čas jsme mysleli, že hlavním tématem doby jsou uprchlíci, genderové bájesloví a prý fašismus v Česku, ale pravda je, že všechno je na světě jinak. Přidat k tmavému skinu světlý se nám snad podaří, protože MAKÁME skoro tak jako pan ministr.

 

Další informací čistě pro vaši představu je ta věc, že se velmi brzo opět chystáme na jeden víkend zapomenout na své ženy a děti a stránky a věnovat se jen sobě navzájem a tak trochu i zabíjení mozkových buněk. Pro vás z toho neplyne pozvání, ale hlavně to, že parta pořád funguje, nálada na palubě neklesá a přibližně někde tam je třeba hledat příčiny toho, že Echoes šlape a že máte co číst. A že na rozdíl od některých kolegů nejspíš bude šlapat ještě nějakou chvíli dál. Což nepíšeme, abychom se potměšile smáli či rýpali, ale spíš že nás mrzí zjevný pokles entusiasmu amatérské hudební publicistiky, která by tu vedle té oficiální, placené vždycky být měla. Ať už si za možný důvod dosadíte cokoliv...

 

Z hlediska obsahu žádné změny nechystáme, a to ani z pohledu našeho přístupu k hodnocení, které by si některé, zejména domácí kapely přály upravit směrem ke svým představám. Je bohužel smutný fakt, že pokud jde o dobré domácí desky, většinou zůstáváme pouze u těch představ, a tak upravovat nebudeme nic. Můžete v tom vidět naši potměšilost a zlomyslnost, ale třeba taky snahu nelakovat si nic narůžovo a psát tak, aby to mělo smysl.

 

Dost ale bylo řečí. Ode dneška si nás nalaďte na RSS, čtěte nás dál, čtěte nás víc, klidně s námi polemizujte a klidně nám i pište, když si budete myslet něco jiného. My to unesem.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky