Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Hluboká temná modř // CD verze

Hluboká temná modř // CD verze

Bhut19.9.2020
Datadisk k vinylové verzi mini nahrávky tuzemských Gride by se chtělo říct. Kompilace EP a dvou splitek na CD.

Nedlouho po vydání minialba Hluboká temná modř na krásném vinylu doplňují Gride tuto nahrávku i v CD verzi. O tu se postaralo vydavatelství L’Inphantile Collective a rozšiřuje stávající materiál hned o dalších 11 skladeb. Vzhledem k tomu, že nám bylo CD zasláno k recenzi, rozšiřujeme i my stávající článek o gramodesce o tento pojednávající o CD.

 

Předně by asi bylo fér doplnit a opravit chybu článku staršího. Tam jsem totiž mylně uvedl, že potvora na obalu je ďas mořský, avšak klikatou cestou ke mně doputovala opravná zpráva, že se jedná o pestrosvítivce černého. Takže pokud máte stejné mezery v mořských hlubinách jako já, omlouvám se za tuto politováníhodnou dezinformaci. Malbu stvořil Valér Tornád, jehož můžete znát jako tvůrce Animal Studia nebo spíše jako bubeníka Čad. Obrázek vskutku krásný a na zmíněném vinylu se báječně vyjímá. Ale CD verze není nijak zaostávající, jen jednoduše menší.

 

Hodnotit znovu obsah EP Hluboká temná modř je nošením soli do moře, takže jen lenivě odkážu na recenzi z minulosti – ZDE. Ladným skokem delfína se tak ocitáme na konci sedmé skladby, kdy číselník displeje volně přechází v osmičku. Nový soubor písní otvírá skladba Neutrální zóna a následná osmička songů je totožná s materiálem poskytnutým pro splity staršího data. Gride mají split alb, že by se z toho jeden utopil. Jedno z těch vskutku povedených je právě to z roku 2014, kdy si rozdělovali desetipalec se Sidetracked. Nebýt trochu rozdílného soundu, asi by ani nebylo poznat, že jde o materiál šest let starý. Gride mají totiž dlouhodobě nastavenou kadenci kvality i rychlosti a komplikovanosti. Zajímavostí však je poslední skladba Masáž, kterážto díky svému akustickému vyznění zavdala vzniku stejnojmenného projektu právě s takovýmto stylem hudby.

 

 

Poslední trojici písní tvoří opět materiál ze staršího split alba. Jednalo se o sedmipalcový kousek sdílený s Thema Eleven datovaný rokem 2008. Z dnešního rychlo-shonu společnosti už prakticky retro kousek. Z trojice nabídnutých zákusků trochu vybočuje poslední dílek Žiletky, kterýžto se stává coververzí na Psí vojáky. Energií však nijak nezaostává na dosud přehranou řadu svižných vypalovaček.

 

Ve výsledku tak jsou obě verze nahrávky Hluboká temná modř hezky vyvážené. Gramofonová edice má pěkné zpracování po fyzické stránce, CD verze pak bohatší materiál. Je to plichta, ale velmi příjemná.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky