Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V povrch zemský bylo vyplaveno zas několik nahrávek, které jejich autoři odvážně nazývají black metal. O trojici výrazných a pozoruhodných si nyní něco řekneme, přičemž opět nevytáhneme paty z Evropy, což není nic prvoplánového, prostě náhoda. V závěru jsem si dovolil jen lehkou poznámku o dalších dvou, které váš sluch mohou obohatit, ale hlubšího zájmu v nich osobně nemám. To jen tak pro pořádek. A samozřejmě nechybí toulavý objektiv.

Chamber Of Unlight
Realm Of The Night

2021
Finsko
MA 

Pro fanoušky: Enochian, Besatt, Drowning The Light

Na téhle kapele by vás mělo hned z kraje nalákat především její osazení, čili sestava. Ta se totiž stává z ostřílených rekrutů, kteří svůj blackmetalový otisk vpálili do celé řady známých (více či méně) jmen daného žánru. Nejvíce chasníky spojuje Horna, Ajattara nebo Hoath, ale jmenovat lze řada dalších… třeba Bythos. Nicméně komnata nesvětla je pojem nový, a proto se na něj takto dívejme. Tedy za předpokladu, že se v temnotách dokážeme orientovat bez použití svítilny. Jde o black, který zní trošku staromilsky, a přesto pořád svěže a aktuálně. Napadá mě ještě podobná nálada, kterou cítím u Old Man’s Child (berte ta přirovnání prostě obecně, ne nějak důsledně). Pro někoho je možná takový styl už přežitý a jedním dechem přiznám, že osobně jsem to cítil zrovna tak, ale dal jsem tomu šanci. No a výsledek přinesl své ovoce. První poslech byl jednoduše fádní a už jsem se k tomu nějak nechtěl vracet, ale určitý odstup to prostě překonal. Takže jsem se dostal do fáze, kdy se mi to fakt zalíbilo, a právě proto to tu dávám i vám. Je to prostě žánrová klasika, která určitě neurazí a nezní nijak trapně. Paráda.

Mannveira
Vítahringur

2021
Island
MA / BC

Pro fanoušky: Depths Above, Misþyrming, Kaosophia

Island. To prostě musí stačit. Ne, vážně, pro někoho je kombinace black metal a Island natolik jednoznačná, že se prakticky nelze spálit. Svým způsobem tento zjednodušený názor sdílím a hned podsouvám jeden příklad za všechny, kterým je právě banda Mannveira. Ta sice existuje už přes deset let, ale k velké desce se odhodlala teprve letos. Ono se není čemu divit, když členové souběžně působí zase v dalších kapelách a projektech. Čert aby se v tom vyznal  Ty xichty spojuje především jméno Andavald, což je (v současnosti) jednorázová záležitost, která se nám v redakci zalíbila natolik, že vznikly současně dvě recenze na tutéž nahrávku. Tu rychlejší si můžete přečíst zde a tu druhou (jak jinak než mojí) si nechám pro sebe. Ale zpátky k věci. Island… black metal… no prostě je to dobrý, tak jaký pak obhajování furt.

---

Wode
Burn In Many Mirrors

2021
Velká Británie
MA / BC

Pro fanoušky: Inferno, Nightbringer, Ascension

Tihle Angličani mají na kontě už trojici velkých desek. Dávají si na svém díle opravdu záležet, což se odráží už v prosté věci, kterou je obal. Všechny tři desky se mohou pochlubit působivou prací, z nichž ta nejzáhadnější nebo spíše nejpůsobivější je právě ta aktuální. Hezká práce. Neméně silný dojem mám i z muziky samotné. Ta se příjemně vlní v rytmu mystických sfér black metalu, přičemž je do příslušného eintopfu úměrně vhazován death metal, aby kýžený výsledek zdrsněl, popostrčil a ozdobil. Ne že by to bez něj byla nuda, ale dává celkovému zvuku jiný charakter. Hlavně ten death ovlivňuje svižnost desky, čímž ji dopřává takový svěží odér, aby se v té tajuplnosti úplně neutopila. Na druhou stranu ta temnější nota desce také sluší, což je znát hlavně v poslední skladbě Streams Of Rapture, která ukrývá i několik ambientních ploch, které tak trochu odkazují na Burzumovské hrátky s klávesami. Věru povedený kousek.

Ukázka Occultum

Ukázka Groza

Kaple a kostel sv. Linharta

Někdy v první polovině třináctého století byl založen kostel sv. Linharta v obci jménem Obora. Tu dnes již nenajdeme, jelikož sama zaniká někdy ke konci století patnáctého. Tehdy zdejší obyvatelé viděli lepší příležitost k živobytí v blízkých Karlových Varech, které tu stály od roku 1350 a příjemně se rozrůstaly. Prameny ukazují obec Obora ke konci 16. století jako již zcela pustou osadu. Nás však zajímá místní kostel se hřbitovem, kde od naposledy uvedené doby dochází jen k občasnému pohřbívání. Budova však pustla. Ve století osmnáctém se ruina stává oblíbeným turistickým cílem. Teprve na začátku devadesátých let minulého století, začíná být o ruiny budovy hlubší zájem ze strany archeologické komunity. Ta zde nalézá řadu cenných artefaktů a odkrývá dispozice původní architektury. Nalezen je rovněž i blízký hřbitov s četnými kosterními pozůstatky. Zajímavostí je hrob přímo v lodi kostela, kde bylo objeveno tělo muže s dvěma novorozenci. Rovněž se lze pozastavit nad hrobem mladé ženy, který byl přímo pod oltářem. Její tělo bylo uloženo na levý bok ve skrčené poloze. Tolik k historii hezké ruiny, ale protože se tenhle článek jmenuje Kaple, je zapotřebí si ještě povědět něco o přilehlé kapli. Kaplička je o poznání mladší. V době, kdy už Obora byla zaniklá a z výše uvedeného kostela byly jen rozvaliny, zakládají místní nadšenci tuto výklenkovou kapli. Do nynějšího pseudogotického slohu ji nechal roku 1884 přestavět jakýsi lord Ampthill Russell. Syn lady William a lorda George, kteří nechali místo kdysi rovněž přestavět. George Russell byl britský diplomat a politik a taky voják.

No, ve výsledku vlastně nic moc zajímavého, že? Ale berte to jako příjemný tip na procházku k ruině, kdy si můžete do sluchátek na cestu pustit něco z výše uvedené muziky. Jak už jste z popisu asi pochopili, zřícenina se nachází u Karlových Varů. Najdete ji na kopci jménem Doubská hora hned u modré turistické stezky, po které z Varů dojdete do nedalekého Lokte.  

Fotografie jsem pořídil 27. 3. 2017