Článek: MASTERPIECES heavy music artwork

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

MASTERPIECES heavy music artwork - anno 2019

-krusty-3.7.2022

Krásná obrazová pubikace pro všechny, kteří ocení grafické řemeslo - tentokrát již podruhé a doufejme, že ne naposled!

Už jsou to dva roky, co jsem psal o publikaci MASTERPIECES s podtitulem HEAVY MUSIC ARTWORK 2018. Toto nám to letí. Našinec se párkrát vyspí a máme tu následovníka, který nám představuje to nej z grafické metalové scény roku následujícího. Téměř zároveň s vydáním anglického originálu jej na pulty přináší opět vydavatelství MetalGate a já doufám, že se z toho tím pádem stala taková milá tradice, která bude pokračovat.

Opět se budeme prodírat kapitolami jako „dílo roku“, „mistr roku“, „nejvlivnější výtvarník roku“, „pocta roku" nebo „boxset roku“. Samozřejmě vše bráno z pohledu šéfredaktora Alexe Milazza. Opět je tu spousta zajímavého čtení a ještě větší nálož grafiky samotné, tedy front coverů jak celostránkových, tak v menších rozměrech. Ostatně co mám o takové publikaci vlastně psát nového a jiného než jsem psal minule? Jiná budou pouze jména malířů a interpretů. Víc vám asi řeknou jména kapel samotných – tedy vězte, že řeč bude o obalech Within Temptation, Zaum, Visceral Disgorge, Usurper, The Lumberjack Feedback, Temple Ov Perversion, Swallow The Sun, Steel Prophet, Slipknot, Savage Messiah, Rotting Christ, Myrath, Municipal Waste, In Flames, Hate, Esoteric, Combichrist, Avantasia, Dream Theater, Megadeth a dalších a dalších…

masterpiece page

Opět může čtenář ocenit různé výtvarné styly – kreslená klasika, počítačový produkt, téměř naivní umění, retro design nebo spíše geometrické hrátky. Vybere si prostě každý. Osobně jsem z některých obrazů nadšen a u některých spíše kroutím hlavou. Ale tak to má být!

Publikace je (dnes již mohu říct) tradičně nádherně vytištěna. Křídový papír je pro tisk tohoto typu samozřejmostí. Krásně matná obálka, příjemné barvy, čitelný font písma. Opakování je matkou moudrosti – tedy pro fajnšmekry, kteří ocení albovou grafiku a pro grafiky samotné je nový MASTERPIECES příjemnou povinností.

Napsal: Alex Milazzo

Žánr: artová publikace

Vydavatelství: METALGATE z.s. (2021)

Originál: Heavy Music Artwork (2021)

Počet stran: 144

Překlad: Ondřej Šmejkal

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)