Článek: Nedělní poslech 111

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 111

Jirka D.14.7.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Triponaut a jejich stejnojmenné krátkometrážní album.

Historie pražské kapely Triponaut je docela krátká, a to i když k ní připočteme předchozí etapu fungování, kdy všechno běželo pod názvem Jeremy. Začátek se datuje do roku 2016. Pokud snad začnete pátrat po webu, kdože za touto muzikou stojí, nedopátráte se ničeho, resp. mě osobně se nic najít nepodařilo. Což možná bude moje neschopnost, anebo taky ze strany kapely záměr, který respektuju a vlastně je mi to docela jedno. Snad jen doplním, že pod jménem Triponaut se ukrývá čtveřice muzikantů s nástrojovým obsazením kytara, baskytara, bicí a trubka společně s hromadou elektroniky.

Tedy bez zpěvu, rockově, hodně do prostoru a na velkých, téměř snových plochách.

Triponaut

Pokud bych měl říct jedno jméno, kterým bych přiblížil muziku této kapely, zmínil bych jednoznačně Maserati, i když ti svůj elektronikou nakopnutý post-rock ženou vpřed spíše v tanečním rytmu, kdežto tato čtveřice se rozprostírá v ploše a míří spíše ke vzdáleným horizontům a možná ještě kousek za ně. Jakkoliv zvukově celkem podobně a mnohdy dost podobnými prostředky v podobě jednoduchých, dokola se opakujících smyček, na které se postupně nabalují další, které zprvu jednoduchý motiv pozvolna rozvíjejí a gradují.

Dnes zmíněná deska je jejich první, alespoň nic dalšího jsem nikde nedohledal. Jsou na ní tři skladby a nutno dodat, že tři skladby povedené, konzistentní a přesvědčivé. Vznikly v JáMoru a po pravdě mi to nepřijde nijak důležité. Čtvrtá položka playlistu Detroit je bonus, věc starší, nahraná jinde, s masivnějším nasazením trubky, celkově experimentálnější a nemyslím si, že tak zdařilá jako její tři mladší sourozenci. Ať tak či onak, výsledný dojem (tedy můj výsledný dojem) je překvapivě dobrý a jméno Triponaut si zařadím mezi ty, od kterých lze v budoucnu něco očekávat. Bez ohledu na to, že tenhle žánr už vyždímali mnozí před nimi.

Kapela: Triponaut

Album: Triponaut

Styl: instrumental post-rock / space rock

Vydáno: 06/2019

Země: Česko

Vydavatel: vlastní náklad, digitálně na bandcampu

Odkazy: bandcamp / facebook

sestava neuvedena

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.