Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 114

Nedělní poslech 114

Jirka D.29.9.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Meeting with Hans a jeho album Genius Loci.

Už z úvodních slov je jasné, že v případě Meeting with Hans se nebudeme bavit o kapele, ale o projektu, což ve většině případů bývá jedno-mužná záležitost a přesně tak je tomu i tentokrát. Tedy jeden obývák, jedna kytara, jedny efekty, jedna hlava a spoustu možností, jak to celé může nakonec dopadnout. No vlastně zas tolik jich zase není.

 

Během cesty za Meeting with Hans neopustíme hranice Česka a zamíříme konkrétně do Plzně, kde se první myšlenky na samostatný projekt začaly dávat dohromady někdy v roce 2013. V tu dobu už měl Tomáš Svoboda, který je právě ten, co to má celé na svědomí, fungující značku Nimbrethil, ale protože ne vše zapadalo do nastavených mantinelů, bylo třeba popřemýšlet jak dál. Smyslem tohoto rozdvojení bylo získání prostoru pro skladby nesvázané vnější formou ani širším vnitřním konceptem. Zvolna vznikající hudba později přerostla v debutní sbírku skladeb Clumsy Movements. Zhruba tak popsáno a zdůvodněno slovy autora. A tak zatímco v roce 2013 vzniká druhá linie Tomášovy tvorby, té první vychází poslední deska Res Adversae a o čtyři roky později to celé definitivně končí. Zavzpomínat můžete jak prostřednictvím rozhovoru, který jsme tehdy s Tomášem spáchali, tak prostřednictvím recenze zmíněné poslední desky.

 

Meeting with Hans

 

Vyznat se v chronologii a obsahu nahrávek Meeting with Hans je pro mě trochu oříšek, ale každopádně o té dnešní jsem dohledal, že je v celkovém pořadí třetí řadovkou. Nabízí instrumentální rockovou muziku, která mi nejvíc připomíná muziku Loudkickera, což je hromada kytar, počítačem řízené bicí, elektronika na pomezí klávesy-samply-efekty, když je to potřeba, hodně atmosféry a pasáže proměnné jak dubnové počasí. Samozřejmě beze zpěvu. V případě Meeting with Hans taky velká příchuť malé produkce, nebo technických možností, chcete-li. Z nahrávky jasně poznáte, že vznikla „na koleně“, ale při znalostech kontextu vám to nemusí působit větší problémy.

 

Desku Genius Loci můžete nejsnáze přijmout jako přiměřenou kytarovou kulisu, což je role, kterou album bez problému splní a troufnul bych si odhadovat, že i za tímto účelem vzniklo (pokud pomineme vyventilování autorského tvůrčího přetlaku). Podrobnější rozbor odhalí limity, které vyplývají z obývákových možností a které lze snadno slyšet, když je budete chtít hledat (především komplet slabá rytmická sekce), ale taky neslyšet, když to chtít nebudete. Záleží na vás. Osobně to s deskou mám zhruba tak, jak se to celé jmenuje - Meeting with Hans, tedy „setkání se“. Pro mě bez závazků, sem tam, kdy není třeba si slibovat lásku na celý život. Což je pro mě za všech okolností docela osvobozující představa. Vždycky a všude.

 

 


 

Kapela: Meeting with Hans

Album: Genius Loci

Styl: instrumental post-rock

Vydáno: 07/2019

Země: Česko

Vydavatel: vlastní vydání / digitální release

Odkazy: bandcamp / bandzone

 

sestava:

Tomáš Svoboda - vše



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky