Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 114

Nedělní poslech 114

Jirka D.29.9.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Meeting with Hans a jeho album Genius Loci.

Už z úvodních slov je jasné, že v případě Meeting with Hans se nebudeme bavit o kapele, ale o projektu, což ve většině případů bývá jedno-mužná záležitost a přesně tak je tomu i tentokrát. Tedy jeden obývák, jedna kytara, jedny efekty, jedna hlava a spoustu možností, jak to celé může nakonec dopadnout. No vlastně zas tolik jich zase není.

 

Během cesty za Meeting with Hans neopustíme hranice Česka a zamíříme konkrétně do Plzně, kde se první myšlenky na samostatný projekt začaly dávat dohromady někdy v roce 2013. V tu dobu už měl Tomáš Svoboda, který je právě ten, co to má celé na svědomí, fungující značku Nimbrethil, ale protože ne vše zapadalo do nastavených mantinelů, bylo třeba popřemýšlet jak dál. Smyslem tohoto rozdvojení bylo získání prostoru pro skladby nesvázané vnější formou ani širším vnitřním konceptem. Zvolna vznikající hudba později přerostla v debutní sbírku skladeb Clumsy Movements. Zhruba tak popsáno a zdůvodněno slovy autora. A tak zatímco v roce 2013 vzniká druhá linie Tomášovy tvorby, té první vychází poslední deska Res Adversae a o čtyři roky později to celé definitivně končí. Zavzpomínat můžete jak prostřednictvím rozhovoru, který jsme tehdy s Tomášem spáchali, tak prostřednictvím recenze zmíněné poslední desky.

 

Meeting with Hans

 

Vyznat se v chronologii a obsahu nahrávek Meeting with Hans je pro mě trochu oříšek, ale každopádně o té dnešní jsem dohledal, že je v celkovém pořadí třetí řadovkou. Nabízí instrumentální rockovou muziku, která mi nejvíc připomíná muziku Loudkickera, což je hromada kytar, počítačem řízené bicí, elektronika na pomezí klávesy-samply-efekty, když je to potřeba, hodně atmosféry a pasáže proměnné jak dubnové počasí. Samozřejmě beze zpěvu. V případě Meeting with Hans taky velká příchuť malé produkce, nebo technických možností, chcete-li. Z nahrávky jasně poznáte, že vznikla „na koleně“, ale při znalostech kontextu vám to nemusí působit větší problémy.

 

Desku Genius Loci můžete nejsnáze přijmout jako přiměřenou kytarovou kulisu, což je role, kterou album bez problému splní a troufnul bych si odhadovat, že i za tímto účelem vzniklo (pokud pomineme vyventilování autorského tvůrčího přetlaku). Podrobnější rozbor odhalí limity, které vyplývají z obývákových možností a které lze snadno slyšet, když je budete chtít hledat (především komplet slabá rytmická sekce), ale taky neslyšet, když to chtít nebudete. Záleží na vás. Osobně to s deskou mám zhruba tak, jak se to celé jmenuje - Meeting with Hans, tedy „setkání se“. Pro mě bez závazků, sem tam, kdy není třeba si slibovat lásku na celý život. Což je pro mě za všech okolností docela osvobozující představa. Vždycky a všude.

 

 


 

Kapela: Meeting with Hans

Album: Genius Loci

Styl: instrumental post-rock

Vydáno: 07/2019

Země: Česko

Vydavatel: vlastní vydání / digitální release

Odkazy: bandcamp / bandzone

 

sestava:

Tomáš Svoboda - vše



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 6.3.23 8:48

No nemysli si, že jsem kvůli tomu měl klidné spaní, že jsem ozvěny opět nestihl. Mám dokonce vedle počítače ještě účtenku s vypsanou hudbou, kterou jsem tlačil přes únor. Takže pro velký zájem Yarah Bravo - Love Is the Movement (až do songu Double Trouble jsem nechápal, jak se mi to dostalo do sluchátek, ale zmíněný track točim několikrát denně), Muse - Will of the People (tomuhle nesmyslu jsem se věnoval v recenzi), Sisters of Mercy - Vision Thing (holka - nejzarytější fanynka SOM v Mléčné dráze - mě varovala, že až budu mít potřebu začít s touhle kapelou, ať nestartuju s posledním albem. No kdo jsem, abych někoho poslouchal, když můžu poslouchat něco. Incomiiing!), R.E.M. - Automatic For the People (potřeboval jsem terapeuticky zmapovat všechny ty rádiovky z mýho dětství, nakonec jsem zjistil, že jsou skoro všechny na jedný desce, která je ale na mě fakt moc ucajdaná), John Garcia - John Garcia and the Band of Gold (takhle bych si ty kytarovky představoval. Nic tu není navíc. Lillianu jsem dráždil repeatem celý měsíc jak maniak).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky