Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 114

Nedělní poslech 114

Jirka D.29.9.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Meeting with Hans a jeho album Genius Loci.

Už z úvodních slov je jasné, že v případě Meeting with Hans se nebudeme bavit o kapele, ale o projektu, což ve většině případů bývá jedno-mužná záležitost a přesně tak je tomu i tentokrát. Tedy jeden obývák, jedna kytara, jedny efekty, jedna hlava a spoustu možností, jak to celé může nakonec dopadnout. No vlastně zas tolik jich zase není.

 

Během cesty za Meeting with Hans neopustíme hranice Česka a zamíříme konkrétně do Plzně, kde se první myšlenky na samostatný projekt začaly dávat dohromady někdy v roce 2013. V tu dobu už měl Tomáš Svoboda, který je právě ten, co to má celé na svědomí, fungující značku Nimbrethil, ale protože ne vše zapadalo do nastavených mantinelů, bylo třeba popřemýšlet jak dál. Smyslem tohoto rozdvojení bylo získání prostoru pro skladby nesvázané vnější formou ani širším vnitřním konceptem. Zvolna vznikající hudba později přerostla v debutní sbírku skladeb Clumsy Movements. Zhruba tak popsáno a zdůvodněno slovy autora. A tak zatímco v roce 2013 vzniká druhá linie Tomášovy tvorby, té první vychází poslední deska Res Adversae a o čtyři roky později to celé definitivně končí. Zavzpomínat můžete jak prostřednictvím rozhovoru, který jsme tehdy s Tomášem spáchali, tak prostřednictvím recenze zmíněné poslední desky.

 

Meeting with Hans

 

Vyznat se v chronologii a obsahu nahrávek Meeting with Hans je pro mě trochu oříšek, ale každopádně o té dnešní jsem dohledal, že je v celkovém pořadí třetí řadovkou. Nabízí instrumentální rockovou muziku, která mi nejvíc připomíná muziku Loudkickera, což je hromada kytar, počítačem řízené bicí, elektronika na pomezí klávesy-samply-efekty, když je to potřeba, hodně atmosféry a pasáže proměnné jak dubnové počasí. Samozřejmě beze zpěvu. V případě Meeting with Hans taky velká příchuť malé produkce, nebo technických možností, chcete-li. Z nahrávky jasně poznáte, že vznikla „na koleně“, ale při znalostech kontextu vám to nemusí působit větší problémy.

 

Desku Genius Loci můžete nejsnáze přijmout jako přiměřenou kytarovou kulisu, což je role, kterou album bez problému splní a troufnul bych si odhadovat, že i za tímto účelem vzniklo (pokud pomineme vyventilování autorského tvůrčího přetlaku). Podrobnější rozbor odhalí limity, které vyplývají z obývákových možností a které lze snadno slyšet, když je budete chtít hledat (především komplet slabá rytmická sekce), ale taky neslyšet, když to chtít nebudete. Záleží na vás. Osobně to s deskou mám zhruba tak, jak se to celé jmenuje - Meeting with Hans, tedy „setkání se“. Pro mě bez závazků, sem tam, kdy není třeba si slibovat lásku na celý život. Což je pro mě za všech okolností docela osvobozující představa. Vždycky a všude.

 

 


 

Kapela: Meeting with Hans

Album: Genius Loci

Styl: instrumental post-rock

Vydáno: 07/2019

Země: Česko

Vydavatel: vlastní vydání / digitální release

Odkazy: bandcamp / bandzone

 

sestava:

Tomáš Svoboda - vše



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky