Článek: Nedělní poslech 117

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 117

Victimer10.11.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Tel a její debutové album Lowlife.

Dnes si posvítíme na další US chásku, která během svého krátkého tvůrčího života plivla na svět debutové album. Neurvalá čtyřka Tel vznikla v roce 2016 a stihla vydat pouze demo a singl. Po této seznamovací kombinaci vrhla všechny své síly do první velké desky. Ta vyšla letos na jaře, drží se půlhodinové délky a tvoří ji pět skladeb zajímavého tvarování doom metalu.

Tel jsou co do stylové příslušnosti nejvíce věrni právě tomuto žánru. Jejich příspěvek vychází z kamenitých údolí a podvědomí atakuje s patřičnou dávkou neomalené drzosti. Jak se na stoner a sludge doomové kapely sluší a patří. Na sborové žalmy a vnitřně zlomené bolestínky není čas. I tak se ovšem jedná o velice variabilní záležitost.

Tel si to drtí po svém, ale nejsou to burani ponoření do svých těžkých, skály lámajících riffů. Hoši vědí, že venku je příliš dobré muziky, kterou nelze ignorovat. Výsledkem je mix zemitého metalu s tím atmosférickým s až progresivními choutkami. Jména uvedená v těsném příbuzenství s Tel nelžou. Kombinace YOB a Mastodon se mi jeví jako nejvýstižnější.

I vokálně jde o proměnlivou desku. Od bahnem potřísněných obličejů s neúprosným výrazem, po vzletné nápěvy a spojení se sférou nad našimi hlavami. Je v tom kus psychedelie, je v tom kus hovna a taky kousek míru pro všechny. Tel tohle všechno hezky míchají v jeden celek a jde jim to od ruky. Pokud jste obdařeni stejně jako oni, vyjděte jim naproti, jistě z vás budou přátelé.

Kapela: Tel
Album: Lowlife
Styl: psychedelic doom metal
Vydáno: 3/2019
Země: USA
Vydavatel: Aural Music
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Dante DuVall - zpěv
Michael Potts - kytara
Ed Fierro - baskytara
Matt Grigsby - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 30.3.21 12:14

Minulý rok v létě jsem byl na obnovené premiéře filmu, kde byla pak beseda s bratry Cabanovými (jeden představitel Arnošta a druhý choreograf snímku), kde říkali, že důvod, proč film zapadl byl kvůli tomu, že vyšel těsně po revoluci, kdy se najednou sem valily doposud zakázané filmy ze západu a jeho vydání se prostě trefilo do krátké doby, kdy o české snímky nebyl zájem. Kritiky to prý mělo jinak dobré. Sám Vorel byl prý celou Revoluci takovej naštvanej, protože se bál, že po pádu režimu film už nebude aktuální, ale teda představa, že by to vyšlo před převratem mi přijde hodně naivní. Ten znovuobjevený zájem o film připisujou tvůrci někdy k době začátku YouTube, kde se objevil klip k Fajn, fajnový a stal se hroznym hitem, aniž by spousta lidí věděla, odkud to vlastně je a dostali se k tomu tak dodatečně. U mě to myslím takto někdy kolem roku 2006 přesně bylo. Sám Caban říkal, že úplně zapomněl, že v tom filmu hrál než šel někdy kolem roku 2008 vyzvednout dceru z lyžáku a chtěli se s ním vyfotit její spolužačky a on vůbec nevěděl proč. Jinak vzorem pro jeho postavu, jak jsem zjistil teprve nedávno, byl Arnošt Pátek.