Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 124

Nedělní poslech 124

Jirka D.22.3.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mora a její album Otih Zove.

Na srbskou kapelu Mora nás před nějakým časem upozornil jeden náš čtenář s tím, že by nás mohla zaujmout a že by mohla zapadnout do menších či větších podivností, o kterých občas píšeme. Mora totiž nejsou metal, nejsou rock a když bychom dali na první dojem a psali cosi o neo-folku, ani tady nebudeme úplně přesní. Tahle kapela je mnohem víc než jen jedno z dalších temně-folkařských uskupení a ve svém výrazu propojuje hned několik vlivů a hudebních žánrů.

 

Tváří a hlasem kapely je lesní žena Zorana Ignjatović, která je obklopena houfem dalších muzikantů. Projít si přehled jejich nástrojů přináší první logické otázky ohledně toho, co vlastně Mora hrají za muziku a co všechno propojují ve svých skladbách a aranžích. I když to možná vypadá, že v prvním odstavci jsem se z folku a jeho variací vyvinil, právě ten tvoří základ všeho a nemá smysl o tom pochybovat. Tradiční smyčcové nástroje (s výjimkou houslí) doplněné baskytarou mají na svědomí nádech lesa a pohanských tradic, které možná na desce vůbec nejsou, ale chce se mi věřit že ano. Občas to z desky zavane jak z temných luhů Tenhi a v ten moment mi všechno přijde důvěrně známé a úplně v pořádku.

 

Mora band

 

Nicméně nedá velkou práci zjistit, že Mora nejsou pouze folk a že jejich interpretace temné hudby nemusí nutně čerpat pouze z akustické části nástrojového spektra. Stejně dominantní úlohu v jejich projevu totiž hraje elektronika, zapojení samplů a gramofonového scratchingu. Vedle sebe tak najednou koexistují dva na první pohled nesourodé a mnohdy až protichůdné světy, s nimiž tenhle soubor umí překvapivě dobře pracovat a propojovat je do jednoho funkčního celku. Album se tak na jedné straně pohybuje v lesním folku a jeho melancholických náladách, na straně druhé hraničí se světem temné elektroniky a současně plynule vyplňuje celý prostor mezi těmito dvěma mantinely.

 

Asi bychom si ale lhali do vlastní kapsy, kdybychom podobný přístup považovali za novátorský a ojedinělý, protože historie nás jasně učí o opaku - vzpomenout můžeme na etalon podobných přístupů v podobě desky Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell od Ulver. A ta už je víc jak dvacet let stará. Do karet desce Otih Zove pak nehraje ani jistá uspěchanost a překotnost, se kterou se snaží všechno vysypat v co možná nejkratším čase. Často se pak při poslechu dostavuje pocit, že by to chtělo zvolnit, nespěchat a trochu si pohrát s atmosférou. Budiž. Dokonalost je vzácné zboží. Bez ohledu na to je zkušenost s Mora zkušeností dobrou a povzbuzující. Podobných podivností není nikdy dost.

 

 


 

Kapela: Mora

Album: Otih Zove

Styl: neoclassical / dark-folk / electronic

Vydáno: 06/2019

Země: Srbsko

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Zorana Ignjatović - zpěv, flétna (1, 5, 8), piano (9)

Nenad Tasić - sampler, klávesy, kytara (1, 4, 5, 6, 7), gramofon (1, 4, 5, 6)

Stevan Dobrota - viola, baskytara (1, 3, 4, 7), klávesy (3, 6), kontrabas (4, 8)

Miloš Dabetić - baskytara (2, 5, 6, 8)

Luka Bašić - perkuse (5, 7, 8)

Sladjan Milenović - kytara (9)

Neva Djordjević - violoncello (1, 7)

Dušan Mirković - texty (2)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky