Článek: Nedělní poslech 12

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 12

Victimer9.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Setentia a její album "Darkness Transcend".

Dnes se vypravíme opravdu daleko. Nový Zéland není zrovna destinací, kam by většina z nás létala léto co léto za nevšedním zážitkem, ale dnes se tam přesto podíváme. Ta dálka se v tomto případě stoprocentně vyplatí. Spolu s kapelou Setentia zdoláme nejeden horský masív, překonáme nesnáze rozbouřené řeky a dost času strávíme také pod zemí. Od kapely, která holduje technicky vybavenému death metalu, jehož ostré hrany co chvíli smáčí v ambientním roztoku a prakticky neustále se pohybuje v příšeří, jsou výpravy pod povrch logickou nutností.

Abychom si tohle šíření temnoty více přiblížili, jako vhodnou a zásadní berličku je dobré využít příspěvků oslavovaných Ulcerate, ke kterým mají Setentia velmi blízko. A příliš daleko to není ani k sousedům Gorguts, nebo přespolním kazatelům Deathspell Omega. Setentia se nebojí využít potenciálu black metalu a zdatně jím svůj organizovaný extrém promíchávají. Nebojí se ani melodií, které vedle své chaotické podstaty, umí být i vlídné a atmosféricky pročesávat zacuckané výjevy ze chřtánu matičky Země. A zmiňované dark ambientní vlny? Zanícené a děsivé, ne jen prázdná vyklidněnost po nezdravém pustošení.

Album bylo k mání již během jara jako digitální část organismu Setentia a jeho fyzická podoba dostane zelenou až 11. listopadu díky Blood Music.

Sedm štychů vyrovnané a přitom stereotypu prosté hmoty, která funguje na první dobrou a s dalšími poslechy její význam a hloubka jenom roste. Darkness Transcend je albem, které se nadmíru vydařilo. Má duši, charakter a i když svým výrazem inklinuje k výše jmenovaným kapelám, nesnaží se je hloupě vykrádat a drží si svou linii. Kvalitativně převyšuje většinu ostatních pokusů o podobně zhoubný materiál a já si jej soukromě řadím k tomu nejlepšímu, co se letos v ranku death metalu objevilo. Myslím, že určitě nejsem sám a třeba nás časem bude ještě víc. V případě Setentia vidím ambice kapely hodně vysoko a dvanáctý Nedělní poslech zakončím se slovy "tohle prostě musíte zkusit".

Kapela: Setentia
Album: Darkness Transcend
Styl: technical death metal
Vydáno: 3/2016 // 11/2016
Země: Nový Zéland
Vydavatel: vlastní náklad // Blood Music
Odkazy: facebook

Sestava kapely:
Adam King - baskytara
Hugo Gravelle - bicí
Jag Dhaliwal - kytara
Cameron Thompson - kytara
Maxwell Gravelle - kytara
Jasper Russell-Dennis - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.