Článek: Nedělní poslech 135

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 135

Sorgh13.9.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kafirun a její album Eschaton.

Néédělička neděle, zpívá se kdesi. Z popěvku zní pohoda a odpočinek. Můžeme ho strávit s kanadskou kapelou Kafirun, což je kvartet různě zkušených muzikantů, kteří působí i v jiných projektech, ale všechny víceméně spojuje black metal. Kupříkladu bubeník Mesmorphion hraje v kapele Riftwalker, která se na našich stránkách už mihla. Kafirun je divné jméno a asi bude jen málo těch, kteří ho znají. Nicméně jejich tři roky staré debutní album Eschaton mi přišlo docela zajímavé, a tak rád provedu osvětu neznalého publika.

Eschaton kryje moc hezký obal připomínající okultní evropské spolky, kde se to jen hemží symboly a zakázanými jinotaji. Lehce funerální grafika napovídá, že nepůjde o lehký šanson k popíjení čaje, ale že bude třeba celých mužů a žen. Kafirun slyší na black metal a není nic divného v tom, že připomíná mnohé brody severoamerického kontinentu a hrdě se odkazuje na jejich malebnost.

Nahrávku zdobí tlumený zvuk, který lemuje bahnitou půdu v deltách řek a v okolí mokřadů. Je na hony vzdálen ryzí vycizelovanosti ledových břitev, které chválí zimu a havraní stopy na sněhu. Album zní hutně, zaneseně jako infekční hrtan a sluší mu převažující střední tempo. Víc než snaha vyhladit lidstvo z povrchu zemského bestiálním hlukem se Kafirun zaměřují na vyvolání specifické atmosféry jdoucí ruku v ruce se syrovým zvukem. Ten nepředstavuje nic objevného a můžeme jej srovnat se zvukem třeba Krallice. I tady mají kytary podobný, zdánlivě rozladěný šmrnc a zmíněnému srovnání odpovídá dojem celkově odbytého nazvučení. Určitě jde o úmysl a jistou oblíbenou značku podobně zaměřených kapel. Z toho vyplývá, že sice Kafirun nepřišli s ničím kdovíjak objevným, ale pro fanoušky amerického, potažmo kanadského black metalu, který dbá na atmosférický zážitek, mohou být zajímavou kapitolou při studiu temných nauk.

Autor - Kafirun
Album - Eschaton
Styl - black metal
Vydáno - 6/2017
Země - Kanada
Vydavatel - Seance Records
Odkazy - bandcamp

Sestava:
Hypnocrotizer - basa
Hanephi - kytara
Luzifaust - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.