Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 137

Nedělní poslech 137

Jirka D.19.9.2021
Poslechový občasník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Pitchshifter a její album Industrial.

Začít pátrat po nějaké muzice od Pitchshifter znamená pro neznalého věci najít dvě zcela odlišné kapely, které v součtu vydaly šest dlouhohrajících desek, mezi nimiž vede čára přesně uprostřed. Na názorově poněkud zkostnatělé metalové encyklopedii tuhle schizofrenii názorně ilustruje procentuální hodnocení jednotlivých nahrávek, z nichž první tři si drží solidních víc jak 80 % a druhá trojice balancuje kolem procent padesáti či níže. Vysvětlení tohoto strmého propadu lze vystopovat v letopočtech vydání a v tom, že mezi albem Infotainment? (1996) a www.pitchshifter.com (1998) se vzedmula vlna tzv. nu-metalových kapel, k nimž podle některých Pitchshifter udělali obrat čelem vpřed a tím se zaprodali té ošklivé, fuj komerční scéně.

 

Pravda ovšem je, že Pitchshifter nikdy nu-metal, tak jak je všeobecně chápán, nehráli a v jejich případě spíš šlo jen o to, že se svezli na módní vlně popularity ve společnosti ostatních. Čistě ze studijních důvodů doporučuju minimálně zmíněnou desku www.pitchshifter.com a následnou Deviant (2000, naše recenze ZDE) poslechnout a udělat si vlastní názor.

 

Pitchshifter band

 

Dnes se ale vrátíme na úplný počátek, konkrétně do roku 1991, kdy tehdy čtveřice Pitchshifter vydala svou první long-play desku Industrial. Vrátíme se k ní proto, protože se k ní aktuálně vrátili na Peaceville Records a k jejímu třicetiletému výročí vydali její remasterovanou reedici. Tolik pocty si nejspíš zasloužila především z toho důvodu, že právě v ní mnozí vidí prapočátky industrial metalu tak, jak jej začali dělat třeba Godflesh, Ministry, prehistoričtí Fear Factory nebo Nine Inch Nails. Abychom si udělali představu, jak to tenkrát bylo, uvedeme tolik, že Godflesh v roce 1991 měli na kontě pouze debut Streetcleaner (1989) a teprve před vydáním alba Pure (1992), zatímco Ministry už plnili police hudebních krámů čtyřmi řadovkami včetně výborných desek Twitch (1986) a The Land of Rape And Honey (1988). Fear Facotory teprve ladili formu na Soul of a New Machine (1992) a Nine Inch Nails vysoce tolerantní metalová encyklopedie nezná. Pro žánrově otevřené hlavy uvedeme, že ti v roce 1989 debutovali famózní deskou Pretty Hate Machine.

 

Dá se tedy s trochou nadsázky přiznat, že Pitchshifter tehdy minimálně drželi palec na tepu doby, byť nebyli první a nebyli ani druzí. Trochu srandovně v tomto kontextu může působit tvrzení vydavatele, že do rukou dostáváte „Newly remastered 30th anniversary edition of the genre-defining debut from the revered UK Legends.“, ale taková už prohlášení vydavatelů bývají. Realita spíš odpovídá tomu, že Pitchshifter se vzhlédli především ve zvuku Godflesh a pokud byste tuto desku neznali, troufám si tvrdit, že právě ke Godlesh byste ji přiřadili. Zvukově, použitým bicím automatem, atmosférou, studeným, metalově nelidským pocitem. Čímž netvrdím, že by Industrial byla špatná deska, nebo že byste ji měli obcházet obloukem. Jde čistě o její zasazení do rámce doby, který může a nemusí vycházet úplně příznivě. Každopádně ale jde o desku, kterou stojí zato si poslechnout, čímž si dovolím dnešní proud řeči přetrhnout a zbytek nechat na vás.

 

 


 

Kapela: Pitchshifter

Album: Industrial

Styl: industrial metal

Vydáno: 1991 / remaster reedice 2021

Země: UK

Vydavatel: Deaf Records / Peaceville Records

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Mark D. Clayden - zpěv, baskytara

Johnny Carter - kytara, programming

Stuart Toolin - kytara

J.S. Clayden - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 23.9.21 11:27odpovědět

Podle MA je teda Karel v křiváku víc metal než Pičifter? No proč ne:-) MA jsou v některých ohledech hodně zaprdění, na druhou stranu vydali se cestou vytyčení hranic, co na svém webu chtějí a co ne. Možná leccos proklouzne (viz. Karel, Olympic...), ale jako jeden ze zdrojů informací je to pořád dobrý a když jednou za x let chci něco zjistit třeba o nějakým nu-metalu, tak holt ťuknu jinam.

Bhut / 22.9.21 13:30odpovědět

kolem toho MA: hlavně, že je tam archiv kapel jako Def Leppard nebo Thin Lizzy a mnohé velmi těžkotonážní kapely (byť se štítkem nu-metal) jsou přehlíženy. Ale to už nechme na autorech webu... Já stále nechápu váhu toho zločinu hrát nu-metal, či něco, co se jistými kanály do tohoto šuplíku zavezlo... Co je na tom špatně?

Lomikar / 22.9.21 16:10odpovědět

Osobně si myslím, že to je kvůli tomu, že v době kdy tak nějak se metal-archives dávalo dohromady, tak byly nebo se dostávaly do popředí žánry typu právě nu-metal, metalcore, různý indusy a elektro-metalový fúze, vůči kterým se metly tehdy hodně ohrazovali a tohle byl důsledek, kterej je dneska spíš takovou archiválií tehdejšího debilního metalovýho elitářství. S rozmachem žánru se jim to pak rozložilo na kousíčky a můžeme tam najít bizáry tohohle typu: https://www.metal-archives.com/artists/Karel_Gott/803087 Nejvíc mě pak baví takový ty projekty, který natočili kdysi jednu metalovou desku a pak 35 disco-popovejch a k tomu haldu singlů apod, takže tam mají zajištěnou doživotní přítomnost a někdo jim tam pořád pečlivě spravuje každej pšouk.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky