Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 140

Nedělní poslech 140

Victimer10.10.2021
Poslechový občasník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sleeping Deficit a její album Flashback.

Což znamená, že si řekneme o albu, na které se trochu zapomnělo, než abychom si představovali čerstvou novinku. S tou si potykáme dle slov kapely až v příštích měsících. Flashback je deska, která oficiálně vyšla v roce 2020 pod Bizzare Leprous, ačkoliv materiál na ni složený je ještě o dva roky starší (nebo i více) a před bizarní edicí se hlásilo o pozornost aspoň digitálně. Sleeping Deficit je moravská dvojice Bibin a Olda zaměřená na experimentální death/grind. Experimenty v tomto případě rozumějme hrátky s elektronikou a dalšími úhybnými manévry jak ven z chlívku, např. občasné použití čistých vokálů. Problém není ani nádech balady, klavírek atd. Nebo když God spustí své moudré vyprávění. Celkem kuriózní sbírka, řekl bych. S nadhledem a radostně nabouchaná sázka na trochu jiný bordel, než bývá zvykem.


Ale to v té naší kotlině už dobře známe. Kapely jako Contrastic, Ahumado Granujo, nebo taky Pigsty toho budiž důkazem. Přiřaďme k nim tedy ještě Sleeping Deficit, tím rozhodně chybu neuděláme. Co se týká zkušeností, borci toho mají za sebou docela dost. Působení v kapelách jako Mincing Fury a Guttural Clamour of Queer Decay, Alienation Mental a Perfecitizen určitě má svou váhu. Na Flashback si dvojka musela vystačit s programovanými bicími, aktuálně už jsou ale Sleeping Deficit trojicí. Do kapely přibyl bubeník Jarda Haž a měl by být součástí plánované nové desky (2022).

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sleeping%20deficit.jpg


Na jednu stranu se mi líbí, jak kapela na death/grind nahlíží a jak se jej snaží občerstvit, pak je tu ale taky dojem, že tohle všechno je spíš takový nástřel a růžově bych viděl až budoucnost souboru. Výše zmíněné kapely mi přijdou přece jen výživnější. Sleeping Deficit jako by v jistých momentech zněli až příliš seriózně, což mi osobně moc nevoní. Myslím tím hlavně vokály. Následující přirovnání berte s velkou rezervou, ale napadla mne na první dobrou a už jsem si u nich soukromě zůstal. Hned v úvodu si připadám, jako by nám Kverd z Heiden hodlal říci, že naše kroky řídí vesmír. A v New Dawn opravdu zpívá Marilyn Manson? Ha, barvou hlasu a jeho naléháním bych řekl, že i jo. Jako osvěžení v pořádku, podání však nastrojené jako vánoční stromek.


Hudební hrátky s elektronikou jsou zatím takové nevinné, a tak bych největší plus Sleeping Deficit dal celku, plastickému a dýchajícímu. Není urputný, je to volnomyšlenkářská mašinérie. Hezky se klouže ven z žánru, je to prostě takový tvrdý bigbít pro otevřené hlavy. Některá místečka a návaznosti jsem si opravdu oblíbil a ač to bude znít vzhledem ke zkušenostech obou protagonistů trochu neomaleně, se Sleeping Deficit budu počítat spíš do budoucna. Jsem zvědav, s jakou se vytasí příští rok a jak to dopadne s plánovaným novým matrošem. Přeju hodně odvahy a málo patosu. Flashback je vzorek, který boduje, ale zároveň mi nechává otevřená zadní vrátka. Upřímně, zas taková darda to není.

 

 



Kapela: Sleeping Deficit
Album: Flashback
Styl: death-grind / experimental
Vydáno: 2020
Země: ČR
Vydavatel: Bizzare Leprous Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Olda & Bibin



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky