Článek: Nedělní poslech 21

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 21

Victimer18.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu AUM a její album "Om Ah Hum Vajra Guru Padma Siddhi Hum".

Tuto neděli řádně přitvrdíme. Naše podřadné životy zasáhne smrt a nebál bych se zdůraznit, že s velmi masívním dopadem. Death metal AUM je jako zjevení a pro jeho bližší pochopení se nesmíme bát zeptat samotné matky všech neživých. Až se po chvilce hlava v kápi nakloní a v neskrývané bolesti zaskuhrá do větru slova twisted, carnivorous nebo occult, můžeme si v klidu promnout ruce. To jsou ta správná pojítka. Nečeká nás nic lehkého k zakousnutí, ale drsná žranice, kde kosti létají vzduchem a když padají k zemi, stihnou probodnout další nebožáky a hyzdit jejich těla do nepřirozených podob.

Svět AUM je zrůdný. Ale také mystický, nakloněný východním kulturám a oslavující jejich nesmrtelnost a vyšší poslání. Dar pochopit život i smrt, fyzično i astrál. Však kdo jiný než smrt může prohlašovat svatou nesmrtelnost starého učení? Snad jen ona sama a hrst vyvolených, které si sama vybere. Tato chvíle patří chásce AUM, buďme tedy obezřetní.

AUM je no name kapela, která svým hrubozrnným death metalem rozrývá poslední kousky života a posílá je na věčnost. Reprezentuje primitivní sílu, ve které je ukryto působení posvátného moudra. Tak jako u nás doma a dál ve světě ve jménu černého učení činí Cult Of Fire, s podobným úmyslem šíří smrt také AUM. Ve jménu osidel temnoty, krvavé destrukce všeho humánního a vyslání ostatků do jiné dimenze.

Sedm štychů bez pardónu šlape do země jakýkoliv pokus o naději nemaje slitování a jen nábožensky mystické projevy drží zvířecí pud v éterické poloze. Šepot, zaříkávání, chóry či zvuky doprovodných instrumentů. Kontrast je zdůrazněn, přesto děj alba nenarušuje, jen cíleně ozvláštňuje. Bicí hbitě škopkují svůj kanální naturel, vokál je ryze záhrobní a plazivě mrzký. AUM svolávají své ovečky k vyššímu vědění velmi extrémním způsobem. Víra je však nutná, v tomto případě přímo nevyhnutelná a já věřím, že podobně zvrácená produkce si najde mnoho následovníků. Kvalita, tak ta tam totiž je!

Kapela: AUM
Album: Om Ah Hum Vajra Guru Padma Siddhi Hum
Styl: occult death metal
Vydáno: 9/2016
Země: Francie
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:
... neznámá ...

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.