Článek: Nedělní poslech 23

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 23

Garmfrost1.1.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Seven Chains a jejich stejnojmenný debut.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Inu, snad tak zle zase nebude. Ale je dosti možné, že divná muzika na pomezí obskurních lákadel a temného umění, si cestu k vaší pozornosti občas najde. Seven Chains je pojmem neznámým, postavený lidmi z amerického podzemí. O této skupině toho zatím mnoho nevíme, jen že se vše točí kolem neposedného kytaristy a zpěváka (sic) Noaha Colemana, který má rozjeto několik podobně undergroundových smeček, z nichž ani jedna nedosáhla větší pozornosti. Seven Chains byl zrozen v roce předešlém a v témže roce vyšla i debutová eponymní nahrávka Seven Chains.

Ptáte se zajisté, jakou muziku Seven Chains nabízí a proč jí věnovat opilou novoroční neděli, když se s vámi všechno tolik houpá… Posnídejte oběd k večeři, znovu si lehněte na kavalec a zhasněte žárovku. Myslím, že se bude k poslechu hodit i víno s kýblem na názor. Normální stav k vstřebání Seven Chains není nejlepší nápad. Základ hudební produkce tvoří hrubozrnný mix blacku a deathu v zachmuřenější podobě. Často budete uklidněni příjemnou zrůdností zahuhlaného skučení disharmonických postupů. Podotýkám, že ke spánku není Seven Chains nejvhodnějším nápadem. Trio podivínů rádo prokládá už tak dosti noisově znějící temný metal různými zvuky nebo jazzovými improvizacemi, je tedy jasné, že nic dobrého pro poklidné podřimování tohle dílo není.

sevenchains

Transcendentální hnus vás zavede pod psychickou vrstvu k sídlu vašich pudů směrem ven k opuštění tělesnosti. Duševní výron pak splyne s vesmírem v chladném objetí. Nezůstane nic, než tma. Žádný cit, teplo ani zima…

Kapela: Seven Chains
Album: Seven Chains
Styl: experimentální black/death
Vydáno: 12/2016
Země: USA
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Noah Coleman – kytary, vokály

Scott Yost - baskytara

Chris Sceaga - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.5.19 16:41

Jak byl minulý měsíc taková nostalgická pohodinda, tak s květnem už se začíná vykreslovat tenhle rok jako opět hudební výhra. Waste of Space Orchestra si svoji členitostí a zákoutími vyžerou spoustu mého času, nový Earth definitivně přinutí nakoupit nějaký hulení, Akrotheism mě bourají tím perfektním "blutausnord" soundem, to bude ještě velký, Whiskey Ritual je přesně ta správná vidlácká tancovačka, který mě v poslední době tolik baví (a na jejímž trůně sedí bez diskuze polští Truchło Strzygi, jejichž EPko jsem za poslední tři týdny sjel asi pětsetkrát) a Chemici si po tý utrápený nudě s Iggym Popem opět koupili koule a chtěj bejt hlavně nahlas, což by za mě určitě šlo. Nicméně na vrcholku pantheonu se bezesporu bezpečně vyvalují Dead to a Dying World. To je strašně dál a střela s Wreckmeister Harmonies nebyla vedle, taky je tam hodně slyším.