Článek: Nedělní poslech 28

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 28

Jirka D.5.2.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Von Deer Skulls a její aktuální album "The Rest Is Silence".

V zemi původu píšu Francie, ale trio The Von Deer Skulls je poskládané nejen z krve francouzské, ale i německé a kanadské. Všechno to začalo na sklonku roku 2013, od kterého kapela plnila harddisky bandcampu především krátkometrážními alby, remixy a singly, a to včetně dvou pozoruhodně šílených coverů - Right in Two od Tool a Apple of Sodom od Marilyna Mansona. Na první dlouhou desku došlo až v loňském říjnu.

The Von Deer Skulls band

Podle dostupných informací se všechno v kapele točí hlavně kolem Petera, v jehož hlavě se rodí nápady jak hudební, tak i grafické. Ostatně právě grafická a vizuální stránka hraje v prezentaci kapely zcela zásadní roli a zlí jazykové by mohly tvrdit, že bez vizáže by z toho všeho zbyla půlka. Ještě zlejší jazykové by ve stylizaci souboru objevily podobnost s Marilynem Mansonem, ale tím zlé jazyky umlčíme.

Hudební směřování The Von Deer Skulls je úkolem pro hudební teoretiky. Píšu post metal a píšu doom, ale píšu to hodně nejistě. Z produkce kapely je cítit nervní pnutí a zlo ne nepodobné Corrections House, ale jejich industrialové zabarvení tady chybí. Je z ní cítit rituál, experiment a úsporný metalový minimalismus, v němž hledat hranici mezi uměleckou licencí a nedostatkem múz lze jen velmi těžko. Je z ní cítit avantgarda a boření hranic, pokud snad ještě nějaké hranice v dnešní době zbyly. The Von Deer Skulls si dělají věci hodně po svém a na nějakou posluchačskou vstřícnost hází bobek.

Tentokrát si ani nejsem úplně jistý, jestli úvodní slogan „neboť to dobré se skrývá pod povrchem“ platí tak úplně. U téhle kapely vítězí spíš podivnost, netradiční uchopení hudební látky a samozřejmě její propojení s vizuální prezentací. Celek pak vytváří poměrně dekadentní sloučeninu, s níž si někteří porozumí, ale mnozí ji prohlásí za blbost. Svým způsobem lze pochopit oba přístupy.

Kapela: The Von Deer Skulls

Album: The Rest Is Silence

Styl: post metal / doom / avant-garde

Vydáno: 10/2016

Země: Francie

Vydavatel: Wraith Productions

Odkazy: bandcamp // facebook // homepage

Sestava kapely:

Peter Von Deer Skull - kytara, vokály, klávesy

Lana Von Deer Skull - baskytara

Stun Von Deer Skull - bicí a baskytara

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.