Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 35

Nedělní poslech 35

Victimer9.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Medicine Boy a její album Kinda Like Electricity.

Pětatřicátý Nedělní poslech si necháme rozehrát na vlnách zasněného rocku. Můžeme mu říkat melancholický, psychedelický, můžeme ho slyšet hrát po garážích i v klubech pro pár lidí. Patří dvojici Medicine Boy, která zní víc zamilovaně než vzbouřeně, i když očekávaná revolta je také přítomna a ono by to bez ní stejně nebylo ono, protože by ta tichá poloha alba Kinda Like Electricity mohla být až moc ubíjející. Sama kapela označuje svou hudbu jako dream noise a nelze s tím než souhlasit. Všechna ta romantika, co z alba útočí na naše smysly, pochází z trochu divočejších poměrů. Je krásná a vyzývavá, ale že by byla šťastná, o tom už se dá pochybovat. Je svým způsobem zvláštně roztěkaná. A tohle mě osobně vždycky lákalo poznat trochu blíž...


Medicine Boy je dvojka z Kapského Města, tedy z místa, odkud k nám mnoho hudby nemíří. Ale jinak se tomu nemusíme příliš dlouze divit. Hudebně se nacházíme někde na křižovatce True Widow - Chelsea Wolfe - Mariagges, ale klidně si za tahle jména doplňte ta svoje, která vám přijdou vhodnější. Kinda Like Electricity je zkrocená divočina. Klidná, přemýšlivá deska, která svůj vztek více střeží jak dává na odiv (jako třeba v songu E.V.I.L.). Je to takové komorní rockování s decentně nasvíceným pokojíkem, kde se co chvíli úplně zhasne a až se zdá, že víčka už docvakla a oči vůbec nic nevidí, tak se na pár minut rozhýbou záclony, protože noc přece nebývá ta hodnější část dne a vítr zvenčí dá na vědomí, že úplně v klidu být nelze.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/medicine%20boy.jpg


Ale pořád to jsou sny, co zde hraje prim. Jsou cítit z každé skladby, kouzlí s ní a étericky se vznáší nad stejným pokojíkem, ze kterého jdou dva, tři akordy a všechna ta na vodítku držená divočina. Je tam vášeň, je tmavá, je black. Je tam stejnými sny zaskládaná zvuková apokalypsa, která se přes ně nedostane úplně ven, ale moc dobře vím, že tam je. Jede se v pomalém (často s folkovým nádechem) tempu, nikam se nespěchá. Povídáme si, sníme, jsme dvě duše, co jsou si nejblíž jak můžou být a těmto dvěma duším je nejlépe právě v tomto prostředí. To se prostě pozná.


Kinda Like Electricity možná není albem, které by svou zvláštní silou prolomilo vnitřní napětí a donutilo k velkým činům a slovům, ale svým nalomeným zasněním si svůj příběh prosadit umí. Je vyvážené, působí skromně, a hlavně je to dobrý vypravěč. Rád mu naslouchám a noční poslechy pak doporučuji o to víc, protože právě tehdy lze poselství Medicine Boy nejlépe pochopit.

 


Kapela: Medicine Boy

Album: Kinda Like Electricity
Styl: garage rock / dream noise
Vydáno: 08/2016
Země: Jihoafrická republika
Vydavatel: Roastin' Records & Permanent Record
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Andre Leo - zpěv, nástroje
Lucy Kruger - zpěv, nástroje


+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky