Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 40

Nedělní poslech 40

Bhut21.5.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu De Magia Veterum a její album "Naked Swords Into The Wombs Of The Enemy".

Je neděle a vy jistě čekáte další porci zajímavé muziky, která vám zpříjemní den. Jenže já to potěšení načechrám a prsknu do vašich uší něco, co budete kousat možná těžko. Takže nic příjemného, ale těžkopádná disharmonie, avantgardní vyšinutost a noisová podmalba všeho. Společně si totiž pustíme poslední řadovku od De Magia Veterum. Ta nese delší název Naked Swords Into The Wombs Of The Enemy, ano, skutečně jde o nahé meče do lůna nepřítele.

 

Za projektem/kapelou De Magia Veterum nestojí nikdo jiný, než Maurice de Jong, též známý jako Mories, avšak v případě zmiňované kapely se podepisuje jednoduše jako ’M‘. Tento Nizozemec (avšak rodák republiky Surinam) stojí zejména za hudební tryznou jménem Gnaw Their Tongues… Mnozí z vás jistě již zpozorněli, nebo článek zavřeli... De Magia Veterum není o nic přístupnější a líbivější než bordel, který dotyčná osoba předkládá v Gnaw Their Tongues a i třeba v Aderlating. Tím pádem se nám skutečně nedopřeje žádné veselé melodie, ale obskurdity v hlubokém slova smyslu.

 

 

De Magia Veterum započalo tvorbu někdy v roce 2003 a od těch dob soustavně mučí hudební svět na poli avantgardního black metalu. Aktuální deska se může zdát být vrcholem jakési agonie, nebo taky holou šíleností. V jejím průběhu se totiž neděje nic, co by si běžný smrtelník standardně od muziky přál. Hned v prvních vteřinách se na vás vyvalí smršť rozhádaného black metalu s podivně zastřeným zvukem. Zdá se, že každý nástroj si jede vlastní linku bez ohledu na zbytek, jediným pojítkem je pouze agresivita a ryzí chorá nálada. V kytarách se po chvilce přestáváte orientovat a jen němě zíráte na tu změť vrstev a nahodilých melodií závazně stojících na disharmonii. Však je to avantgarda, že. To co nastane v první chvilce při spuštění desky, neopustí svou metodiku ani na moment. Duši vypustí až po půlhodině poctivé tortury. Ona ta délka desky je ve výsledku plně dostačující, navzdory faktu, že půl hodiny není zrovna moc silný čas pro album. Pouštěl jsem si to v práci a můžu říct, že mé nasazení se hned zvýšilo, stejně tak doma. Ta nervozita s vámi cloumá, začne vám bušit srdce a vlastně začnete reagovat na okolí rychleji (možná proto, že se v podvědomí snažíte tlačit čas na rychlejší odpočet, aby to album už konečně dohrálo). Jde o velice netradiční kousek, který však za jistou pozornost rozhodně stojí a když už máte nervy v kýblu a nálada je vážně někde v prdeli – tohle je dokonalý soundtrack k tomu, aby byla vaše hlava důkladně vyčištěna. Tak užívejte.

 

 


 

Kapela: De Magia Veterum
Album: Naked Swords Into The Wombs Of The Enemy
Žánr: avantgarde black metal
Vydáno: 2. 2. 2017
Země: Nizozemsko
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp

 

Sestava:
‘M‘ - všechno



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky