Článek: Nedělní poslech 45

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 45

Victimer2.7.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Notilus a její eponymní debut.

Je neděle ráno a než se nadějeme, je tady zase to proklínané pondělí a povinnosti s ním spojené. Ještě než se tak stane, dejme si na moment nohy pod křeslo, sluchátka na uši a věnujme se prostorově exkluzivní vyjížďce, o kterou se postará francouzská pětice Notilus. Pětice vyzrálých muzikantů, která se spojila v jednu kapelu, aby vdechla život zajímavé kombinaci elektroniky a jazzu. Pětice, která svým rozhodnutím udělala dobře.

Jejich společné setkání pod Denovali (tedy labelem, který si na podobné kousky potrpí) dospělo až do fáze eponymního debutu, jehož jsme právě svědky. Máme co do činění s instrumentálními skladbami, kde hraje první housle elektronické dovádění v hravém rytmu mezihvězdného futu-retra, a ty druhé pak nádech filmové hudby 70. let a jazzík. A je to jízda. Někdy pomalá a zamyšlená, někdy zase rychlejší a potrhle rozjívená. Někdy na pomezí intelektuální studie vlastní mysli, někdy chytlavá jak dětská radost nad úspěšně tvarovanou bábovičkou. Bublina splaskává a zase nabývá na velikosti, pěkně rytmicky a universálně houpavě.

Dohromady je to velmi povedená kombinace různých světů a jejich nálad, které se na konci spojí v jeden svět a jednu náladu. Tu příjemnou. Poslechy Notilus poskytnou zejména klidné hojení po různu posbíraných bolístek na psychice, klidné kojení mladým matkám a klidné střízlivění post večírkovým mladým otcům. Tedy pokud oba z rodičů oplývají smyslem pro tento typ muziky, jinak by se léčebný proces mohl minout účinkem. Ve skutečnosti je to totiž balzám, vhodný přípravek k odpočinku po těžké noci, a je hřích si ho aspoň párkrát za den nenechat aplikovat.

Takto pojatá záležitost uspokojí hlavně experimetální dušičky, kterým je dobře, když něco najdou, aby se pak oni sami mohli najít v tom co našli. Zbystří takoví, kteří rádi brouzdají světem elektroniky a všichni ti nu-jazzoví a ne úplně vyhranění požitkáři. Takže dejte šanci Notilus a oni vás provedou. A vy (snad) nebudete litovat.

Kapela: Notilus
Album: Notilus
Styl: electronica / jazz
Vydáno: 5/2017
Země: Francie
Vydavatel: Denovali Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Philippe Rieger - elektronika
Samuel Klein - bicí
Guillaume Nuss - trombón, efekty
Christophe Rieger - tenor & soprano saxík, efekty
Paul Barbieri - trumpeta, efekty
Mathieu Pelletier - kytara (host, skladba 2)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.