Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 48

Nedělní poslech 48

Bhut23.7.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kaosquad a její EP Institute For Mental Decay.

Existence death grindového tria Kaosquad sahá až někam do roku 2010, avšak nahrávek tahle jihočeská banda příliš nechrlí. Vlastně jde o první samostatný počin, neboť do této chvíle se účastnila jen split alba (s kapelou Behind The Cemetery Wall), či hromadných kompilací (Posloucháte Jižní Čechy). Dnes tak nastala ta správná chvíle pro vydání samostatného materiálu, který tvoří menší EP o pěti skladbách se jménem Institute For Mental Decay.

 

Kaosquad drtí svěží death grind toho nejklasičtějšího střihu. Na své si tak přijdou všichni fanoušci starších Carcass, Gorefest nebo Autopsy. Ostatně na posledně jmenované skupina nahrála cover, který tvoří závěr B strany této nahrávky. Je to nápaditá kombinace tvrdých riffů a rychlých bicích. Mrtvolný vokál a hromadný koktejl tvoří výtečný produkt vhodný k vypláchnutí hlavy. Ale samozřejmě nejde jen o prosté pustošení ušních bubínků. Kapela je dosti zručná a instrumentálně vyspělá natolik, aby dokázala songy osvěžit, oddělit je od sebe drobnými detaily a vložit do nich ústřední motiv hodný zapamatování. Takže poslech něčeho takového je vlastně paráda a čirá radost.

 

 

Nahrávka vyšla jako Berryho druhý sedmipalec (v rámci stáje Magick Musick Disk) a pokud se trochu orientujete v jeho vydavatelských počinech, jistě si dosadíte nemalá očekávání fyzické podoby. A to je správně, jelikož toto EP je trochu netradičně zabaleno do rozkládacího kartonu s černobílým potiskem, který po rozložení ukáže obrázek desky v novém rozměru (s dalším pokračováním), které se do čtverce titulky nevejde. Pak počin obsahuje vše potřebné – vložený kód k stažení empétři, vizitku vydavatele, samolepku kapely a samotnou kapsu s antistatickou folií. Náklad je představován limitovanou sérií netradičního čísla  237 ks.

 

O zvuk se postaral v Čechách (zejména jižních) hojně oblíbený Hellsound, který dílu dopřál náležité špinavosti, která patřičně odkazuje na punc doby, odkud autoři především čerpají své inspirace. Trochu mě mrzí, že materiál není delší, neboť po té chvíli, co dohraje strana první, se musím zvednout, otočit desku a hrát si stranu druhou ... což několikrát opakuju. Z toho tak trochu plyne, že vlastním originál a zde přidaný bandcampový poslech dávám spíše pro úplnost a jako jakési lákadlo pro zlanaření vašich sluchových smyslů, kterým death grind prospívá. Avšak od pořízení fyzického nosiče vás dělí pouhých stotřicet korun… Takže si užijte neděli a zdravou dávku vymazleného výplachu od Kaosquad.

 

 

Kapela: Kaosquad
Album: Institute For Mental Decay (EP)
Styl: death/grind
Vydáno: 5/2017
Země: ČR
Vydavatel: Magick Musick Disk
Odkazy: bandcamp / bandzone

 

Sestava:
Kozel – zpěv, basa
Alösh – bicí
Víťan – zpěv, kytara



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky