Článek: Nedělní poslech 5

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 5

Victimer21.8.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sunnata a její album "Zorya".

Po minulém nakouknutí do rumové kuchyně domácích Voluptas opět otočíme pomyslným kormidlem ven z našeho písečku. Ale nebude to daleko, jen pár kiláků na sever, do hlavního města našich severních sousedů, do Varšavy. Zrovna odtud totiž pochází formace, na kterou bych dnes rád upoznornil.

Sunnata hrají doom metal. Ten psychedelický. Ten se spoustou astrálních atmosfér, výletů do universa a takový, kdy se na zemitý spodek nabaluje nespočet krystalků, které nepatří této planetě. Takový, jaký přesně ukazuje obal jejich druhého alba "Zorya". Rituální vesmír? Cesta z kamenitých a vyprahlých skal vedoucí k bráně nekonečna? I tak si to lze vysvětlit...

Jistě, tahle poloha je vlastní mnoha kapelám dnešní doby, ale jen některé z nich skutečně zaujmou. A mezi takové patří i Sunnata. Mininimálně na svém druhém albu ano. Jejich hudba je drsná a prostorová zároveň. Atmosférická, říkejte si tomu jak chcete. A v tom tkví největší devíza kapely. Umí si se svou náladovostí poradit, umí ji udržet vysoko od prasklin v Zemi, od zatáhlé podsklepní magie a umí ji posílat dál do dálek noční oblohy. Není to jen pár náčrtů kudy ven ze staré, šutrem a dřevem prorostlé sednice, odkud se párkrát protočí záclony a vyvětrá se půlnoční smrádek ven před barák. Sunnata si umí se svým výrazem pohrát, ví, že i když má své limity, tak má hlavně hodně možností, jak jej posunout dál a nebát se experimentovat.

Hudební cesta této polské kapely není dlouhá, o to delší však může být jejich putování meziprostorem a hledání tvárnosti doomového základu. Přesně tak na mě působí jejich aktuální album. Nebojí se výzev a v poletování nad našimi hlavami se vyloženě našlo. Pět skladeb, které nezapomínají na svůj původ, ani na svou zvědavost. Pět skladeb, které vám posílám coby tip na náladový výšlap místy, kde čas nehraje roli, neboť tu hlavní hraje prožitek a smysl pro rozkročení. Ne, Sunnata na své druhé desce neopouští metalové kořeny, možná je v budoucnu ani neopustí, dokonce to možná ani nechtějí, ale "Zorya" je zároveň albem, které k podobnému uvažování vyloženě vybízí. Teď je jen na kapele, jak se ke své budoucnosti postaví. Našlápnuto má opravdu slušně.

Kapela: Sunnata
Album: Zorya
Styl: psychedelic stoner / doom
Vydáno: 4/2016
Země: Polsko
Vydavatel: Vlastní náklad
Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:
DOB - baskytara
ROB - bicí
GAD - kytara, zpěv
SZY - kytara, zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.