Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 61

Nedělní poslech 61

Sarapis3.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Path of Might a její album "Hallowed Gate Style".

Dnešní neděle bude americká. Bude také trochu kamenitá a místy dokonce bažinatá. Takže kníry a plnovousy s sebou.

 

Americký soubor Path of Might odstartoval svoji existenci v roce 2014 pod jménem Hyborian. Spokojeně si hoši žili, dokud nezjistili, že mezi šesti miliony spoluobčany státu Missouri měli i jiní kluci kapelu stejného názvu. Co následovalo, to se jistě dovtípíte sami. Změna názvu v počátcích není žádná katastrofa, to spíše hrozba, že kapela zapadne do davu jiných klonů. První bod vyřešen, s tím druhým se teprve uvidí. 

 

 

Dělat díru do světa v oblasti sludge metalu, resp. stoner metalu, to je jako rozběhnout se...ne, pardon….rozejít se proti zdi a s jointem v ruce ji přemlouvat, aby vzlétla a uvolnila cestu. Že ta zeď občas skutečně vzlétne, to je věc jiná, ale určitě mi dáte za pravdu, že příslušná scéna je totálně přecpaná. Kdo to přece jen zkouší, měl by se aspoň trochu snažit znít jinak než 99% bláta. Podladit nástroje, vypít karton whisky a produkovat bordel stačilo možná kdysi, ale teď už i kapely v tomto ranku musí mít pod čepicí. Path of Might si většinou vystačí s klasickým nástrojovým obsazením, ale k tomu přidávají akustické pasáže a mnohdy zajímavé instrumentální výlety, čímž roste stopáž a posluchačská touha přijít tomu všemu na kloub.  

 

Letošní dvojka nazvaná Hallowed Gate Style je následovníkem dva roky starého debutu a zní vyhraně a sebevědomě. Trojice muzikantů umí a vypadá to, že se v sebevyjadřování nemíní moc omezovat. Se slůvkem progressive je však nutno zacházet ve vší ostražitosti, protože proniknete-li skrze vrstvy aranží a efektů, v jádru si stejně můžete plácnout s Ozzym ze sabbaťáckých dob, kdy si kokainem i čistil zuby. Zpěv Spencera Medleyho zkrátka je povědomý. A teď záleží na tom, zda to berete jako už otravnou překážku, nebo jako základní jistotu, od níž se dá odrazit k výšinám. Path of Might jsou na počátku svého odrazu a odhadnout, jestli to bude vysoko a jaký bude dopad, to už je zcela nad rámec naší rubriky. Pro začátek Hallowed Gate Style prostě jen zkuste a ono to nějak dopadne.

 

 

Kapela: Path of Might
Album: Hallowed Gate Style
Styl: progressive sludge doom metal
Vydáno: 11/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Encapsulated Records 
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava kapely:
Spencer Medley – zpěv, kytary, texty
Derek Rife – baskytara, klávesy 
Adam Lucz – bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky