Článek: Nedělní poslech 63

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 63

Victimer17.12.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mistralth a její debutové album "My Grief".

Mistralth patří do kategorie kapel, které doopravdy existují snad sto let, ale dokopat se k regulérní nahrávce je pro ně nadlidský úkol. Založení datované do roku 1998, pak nějaké to promo, ještě jedno a ... nic. Až letos. Tříčlenná formace se znovu postavila na nohy, spojila se s ruským labelem GS Productions a nahrála své debutové album My Grief.

Sedm skladeb na základech doom metalu, ale také s prvky deathu, gotiky a atmosférického koření. Z trojice bude nejspíš nejvíce povědomý Daniel Neagoe, který v současnosti mydlí blány u Shape of Despair nebo Clouds a na štíru není ani se zpěvem, což dokazuje jak zde v Mistralth, tak v dalších projektech.

To čekání se nakonec vyplatilo. My Grief je poctivý materiál, který sice zdatně opisuje zaběhlá pravidla jmenovaných žánrů, ale má na ně svojský pohled, jenž nepodléhá parazitování ani pohodlí ve vatě. Hodně poslechová záležitost, které nechybí chytlavé melodie a zajímavá řešení v jinak skromných a doomově autentických podmínkách. I střídání čistého a krkavčího vokálu je ku prospěchu věci, hned je v tom zdánlivém mrtvolnu o něco živěji.

My Grief je ve své podstatě doom metalová deska, doplněná o pár dobře volených drobení, kdy zejména gotické vsuvky (ať už vokální nebo hudební) si lze velmi dobře vychutnat. Je melancholická, stejně jako dřevní, mystická a druhé housle nehraje ani co do dramatizace projevu a správného načasování. Inu, zkušenosti tu jsou a ty se také do celkové podoby debutu nesmazatelně otiskly. Zmínil jsem termín poctivost a za ním je třeba si stát.

My Grief je spolehlivou volbou pro ty, kteří si v soukromí rádi zapláčou, ale nemusí se u toho zrovna strhat utrpením. Kvalitní a vyvážená melancholie stříklá podzimem a tmou příměstských uliček. Určitě doporučuji vyzkoušet!

Kapela: Mistralth
Album: My Grief
Styl: gothic / doom metal
Vydáno: 7/2017
Země: Finsko
Vydavatel: GS Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
R.K. - zpěv, texty
Daniel N. - bicí, zpěv
Juha S. - hudba, texty

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.