Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 64

Nedělní poslech 64

Jirka D.31.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Sternlumen a jeho album "Nørrebro Nights".

Poměrně nedávno jsme se v rámci Nedělního poslechu, konkrétně v jeho 62. pokračování, podívali do dánské Kodaně za Augustem Rosenbaumem, který v listopadu vydal svou novou desku Vista. Pohybovali jsme se na poli moderního piana s poměrně citelným přesahem k šířeji rozmáchlé hudbě filmové a zmínili jsme i jméno Nilse Frahma, abychom tu podobnost hned v dalším odstavci přinejmenším zpochybnili.

 

Dnes toho změníme jen málo. Zůstaneme v Kodani, zůstaneme u piana a o něco intenzívněji než minule zmíníme jméno Nilse Frahma, kteroužto zmínku nebudeme dále nijak znevažovat. Projekt Sternlumen má totiž ke klasickému pianu mnohem blíž než hudba Rosenbaumova, v aranžích nic dalšího nepřidává, nebezpečně si zahrává s minimalismem a veškerý prostor vytváří jedna jediná stopa. Piano.

 

Thomas Kudela

 

Za projektem Sternlumen stojí logicky jediný člověk, Thomas Kudela, který ač pochází z německého Porůří, fascinován Skandinávií přesouvá své pozadí právě do Dánska a konkrétně do zmíněné Kodaně. Tam bydlí na různých místech a v různých čtvrtích, až se nakonec před několika lety přestěhoval do čtvrti jménem Nørrebro, která jej inspirovala k založení tohoto projektu a vůbec k tomu, aby to pozadí posadil na stoličku ke klavíru a začal něco tvořit. „Kompozice vyjadřují každá svou vlastní atmosféru: melancholii, osamělost, nově nalezenou lásku, přátelství a zvláštní pocit během svítání, když jedete na kole přes most Dronning Louise’s“, dodává na konto své druhé desky, která vyšla letos na podzim a atmosféru čtvrti Nørrebro odráží nejen ve svém názvu.

 

Je to především ta melancholie, kterou při poslechu Nørrebro Nights pocítíte jako převládající a celou desku prostupující pocit. To nepíšu ani z toho důvodu, že sám Kudela o tom mluví, ani proto, že první uvolněný singl Red Wine Melancholia může pro někoho ztělesňovat víc než jen teorii z čítanek. Ten pocit na vás prostě padne a soudě podle vlastní poslechové zkušenosti, je to něco hodně podobného, jako když mi hraje José González. Je to hudba pro chvíle samoty, předurčená pro samotáře z podstaty osobnosti a nic a nikoho dalšího už nepřipouští.

 

Na závěr snad jen dodám, že nahrávka byla pořízena ve studiích MillFactory, které vyhledávají především jazzoví hráči, a to na klavíru Steinway, ačkoliv Thomas Kudela živě hraje na všechno možné. Mastering pak prošel rukama a ušima Boe Larsena a maximální krásy (rozuměj minimálních zásahů) dosáhl v poslední skladbě. Zkuste.

 

 


 

Kapela / projekt: Sternlumen

Album: Nørrebro Nights

Styl: contemporary piano

Vydáno: 9/2017

Země: Dánsko

Vydavatel: Gateway Music

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook / soundcloud

 

Sestava:

Thomas Kudela - piano

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky