Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 64

Nedělní poslech 64

Jirka D.31.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Sternlumen a jeho album "Nørrebro Nights".

Poměrně nedávno jsme se v rámci Nedělního poslechu, konkrétně v jeho 62. pokračování, podívali do dánské Kodaně za Augustem Rosenbaumem, který v listopadu vydal svou novou desku Vista. Pohybovali jsme se na poli moderního piana s poměrně citelným přesahem k šířeji rozmáchlé hudbě filmové a zmínili jsme i jméno Nilse Frahma, abychom tu podobnost hned v dalším odstavci přinejmenším zpochybnili.

 

Dnes toho změníme jen málo. Zůstaneme v Kodani, zůstaneme u piana a o něco intenzívněji než minule zmíníme jméno Nilse Frahma, kteroužto zmínku nebudeme dále nijak znevažovat. Projekt Sternlumen má totiž ke klasickému pianu mnohem blíž než hudba Rosenbaumova, v aranžích nic dalšího nepřidává, nebezpečně si zahrává s minimalismem a veškerý prostor vytváří jedna jediná stopa. Piano.

 

Thomas Kudela

 

Za projektem Sternlumen stojí logicky jediný člověk, Thomas Kudela, který ač pochází z německého Porůří, fascinován Skandinávií přesouvá své pozadí právě do Dánska a konkrétně do zmíněné Kodaně. Tam bydlí na různých místech a v různých čtvrtích, až se nakonec před několika lety přestěhoval do čtvrti jménem Nørrebro, která jej inspirovala k založení tohoto projektu a vůbec k tomu, aby to pozadí posadil na stoličku ke klavíru a začal něco tvořit. „Kompozice vyjadřují každá svou vlastní atmosféru: melancholii, osamělost, nově nalezenou lásku, přátelství a zvláštní pocit během svítání, když jedete na kole přes most Dronning Louise’s“, dodává na konto své druhé desky, která vyšla letos na podzim a atmosféru čtvrti Nørrebro odráží nejen ve svém názvu.

 

Je to především ta melancholie, kterou při poslechu Nørrebro Nights pocítíte jako převládající a celou desku prostupující pocit. To nepíšu ani z toho důvodu, že sám Kudela o tom mluví, ani proto, že první uvolněný singl Red Wine Melancholia může pro někoho ztělesňovat víc než jen teorii z čítanek. Ten pocit na vás prostě padne a soudě podle vlastní poslechové zkušenosti, je to něco hodně podobného, jako když mi hraje José González. Je to hudba pro chvíle samoty, předurčená pro samotáře z podstaty osobnosti a nic a nikoho dalšího už nepřipouští.

 

Na závěr snad jen dodám, že nahrávka byla pořízena ve studiích MillFactory, které vyhledávají především jazzoví hráči, a to na klavíru Steinway, ačkoliv Thomas Kudela živě hraje na všechno možné. Mastering pak prošel rukama a ušima Boe Larsena a maximální krásy (rozuměj minimálních zásahů) dosáhl v poslední skladbě. Zkuste.

 

 


 

Kapela / projekt: Sternlumen

Album: Nørrebro Nights

Styl: contemporary piano

Vydáno: 9/2017

Země: Dánsko

Vydavatel: Gateway Music

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook / soundcloud

 

Sestava:

Thomas Kudela - piano

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 20.2.18 8:25

O tom sloučení jsem už někde četl a upřímně mi to nepřišlo jako rozumný nápad. Jirka to napsal velice trefně, házet vedle sebe kytarovky ve flanelkách s plnovousem a tvrdší scénu zkrátka nemůže mít věrohodný výsledek. Tam už bude záležet na složení hlasujících. Jestliže se snaží někdo mapovat tuzemskou hard & heavy scénu a opomene zmínit desku Inferno, která v loňském roce zahýbala mantinely (nejen) českého black metalu, to je vážně mrzuté. Ano, jde o okrajovou záležitost, ale ohlas na tuto nahrávku a vlastně i na tu předchozí snad nebyl přehlédnutelný. Tím nechci brečet, že Inferno nedostává nějakou sošku, spíš to reflektuje samotné řícení Anděla kamsi do neznáma. A ta Jirkova poznámka kolem čitatelů Fullmoonu byla myslím naprosto přesná. Na druhou stranu to sloučení metalu do alternativy vypovídá o faktu, že asi nemá moc silné zastupitele. Respektive se o nich asi moc neví, jakkoliv můžeme každý mít v undergroundu celou hromadu oblíbenců. Kapely Insania si vážím a mám ji hodně rád, ale poslední deska není z nejsilnějších a rozhodně si nemyslím, že je nejlepším reflektantem hard & heavy v ČR.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky