Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 70

Nedělní poslech 70

Victimer18.2.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kloct a její desku Healing.

Za dalším Nedělním poslechovým seznamováním hledejme projekt jednoho člověka, který skrze blackmetalovou hudbu nahlíží na svět člověka ze spirituální stránky. Představme si Sophiana Faraha, jež v minulosti seděl na bubenických seslích extrémně laděných kapel (South of Hell, Asylum Creation, Caïnan Dawn, Allobrogia), aby se po těchto zkušenostech ujal kormidla sám a své autorství zaštítil jménem Kloct. Řekl bych, že to bylo dobré rozhodnutí, protože sdělení tohoto projektu má parametry zajímavé a svým způsobem svojsky pojaté záležitosti. Aktuálně je pár měsíců venku třetí album Healing a jeho výsledná podoba je také hlavní pohnutkou k sepsání následujících řádků.


Aniž bych měl možnost nahlédnout pod pokličku domácího vaření Kloct dříve, je to právě poslední album, co mne donutilo zpozornit a snažit se uchopit jeho poselství za správný konec. Sophian je mladý člověk, který chce svou hudbou rezignovat na povrchnosti a chce upozornit na podstatnější témata bytí, než je nový status na facebooku a každodenní pracovní rutina. Chápejme proto jeho autorství jako podnět k přemýšlení o sobě samém, o své cestě a možnostech dovědět se o sobě trochu víc. Říkejme tomu humánní black metal.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/kloct%20band.jpg


Healing je soubor sedmi čaker a závěrčného songu, který poukazuje na to, abychom během svého krátkého pobytu v období života netrávili čas jen zábavou, ale trochu víc se zajímali o důležitější věci. Jinak je deska vlastně přesným vyjmenováním všech energických center v těle. Hledejme tedy nápovědu o svém Já v hinduismu a hledejme harmonii svého těla. Ono asi není až tak závažné projít si tyhle moudré rady za doprovodu nekompromisně mířené hudby, ale když už se tak v případě Kloct děje, je to určitě zvláštní. Říkejme tomu laskavý black metal.


Ve skutečnosti se nacházíme v prostředí jeho atmosférické větve a můžeme ji klidně nazývat i spirituální. Healing je solidně poskládané album, koncept těla, duše a harmonie bytí. Hudba Kloct v sobě nese i prvky agresivního black metalu, ovšem je zřejmé, že slovo agresivní do toho všeho příliš nezapadá. Je to však jen jedna z poloh alba, které v sobě skrývá mnoho jiných, pocitově výrazných prvků. Jsou to třeba čisté vokály, nebo pomalejší a přehlednější pasáže, které jsou symbolice nahrávky blíž.


Bylo by dobré nevnímat Healing jako další tuctové album s podobným záměrem. Je to mix nálad a smysluplně zpracovaných motivů, které spadají do žánrového pojetí atmo blacku, ale zároveň, i přes všechny dobré i trochu naivnější příspěvky, je to ve finále pocit něčeho, co mělo smysl zkomponovat, vydat a následně naposlouchat. S Kloct se sice nedostaneme až na hranu originality a neotřelosti, ale dostaneme se do míst zajímavých řešení a pozitivních vibrací, které album Healing nabízí. Za všechny určitě doporučím třetí skladbu Manipura, která je pro mě takovým vrcholem desky a psychedelicky blackmetalovým spojením sídla vůle a odvahy s činem metalového hudebníka. A že mi trošku připomene poslední desku našich Inferno, kterou mám tolik rád, je jen ku prospěchu věci.

 


Kapela: Kloct
Album: Healing
Styl: spiritual black metal
Vydáno: 09/2017
Země: Francie
Vydavatel: MTAF Records
Odkazy: bandcamp // facebook // twitter


Sestava:
Kloct - všechny nástroje, zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky