Článek: Nedělní poslech 7

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 7

Jirka D.4.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sacred Shrines a jejich aktuální album Come Down From The Mountain.

Za kapelou Sacred Shrines musíme zamířit do Austrálie a společně s ní několik dekád zpátky. Právě v Austrálii to celé v roce 2013 začalo, i když z věku zúčastněných je víc než pravděpodobné, že to celé začalo už někdy mnohem dřív někde jinde. Těžko říct. O historii Sacred Shrines toho moc dohledat nejde, prakticky nic.

Jejich bandcamp zahrnuje tři různé singly vydané mezi březnem 2014 a červem 2016 a teprve až letos v létě se tam objevila velká deska, vznikly nějaké promo fotky s pěticí hráčů, přičemž v jakémsi starším článku z roku 2014 jsem dohledal jen čtyři. Uf. Se Sacred Shrines je to trochu jako hra na schovku, i když víc než temný úmysl (dneska opět v módě) v tom lze hledat spíš to, že na to kapela kašle.

Sacred Shrines band

Jejich muziku jsem někde výše tlačil několik dekád zpátky, což teď upřesňuju na zlatá šedesátá, druhá půle, léto lásky a všecko to, co vás ve spojitostí s tím napadne. Včetně všech kapel, dobové módy, vizuálu, zvuku, dlouhýho kouře. Sacred Shrines nehrají absolutně nic nového a v současné záplavě retro-rockových kapel by se mohlo zdát, že jsou jedněmi z mnoha a mnoha. Jsou. Ale nejsou vůbec špatní. A taky jsou z Austrálie (ha, exotika!) a nevydává je nikdo velký a nikdo velký je nevydává za velké. Celé se to odehrává v takové skromné rovině pohody nedělního odpoledne, přičemž mnohem uvěřitelnějším způsobem než u řady mnohem slavnějších napodobitelů.

Come Down From The Mountain je ideální album na konec léta, právě pro tenhle čas. Aspoň pro mě. Je v něm kus nostalgie (pokud to tak můžu napsat, 60ties jsem fakt nezažil) a myšlenek na to, že něco bylo, už není, ale bylo to dobré. U téhle desky se dobře vzpomíná (na co chcete), dobře se relaxuje a všechno se zdá takové klidnější, vyrovnané. Prostě idylka, falešná, ale není těžké nechat se jí na chvilku omámit.

Kapela: Sacred Shrines

Album: Come Down From The Mountain

Styl: garage / psychedelic rock

Vydáno: červenec 2016

Země: Austrálie

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp / facebook / homepage

Současná sestava kapely:

Mat - bicí

Chester - kytara, zpěv

Robbie - kytara, zpěv

Bea - klávesy, zpěv, perkuse

???

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.