Článek: Nedělní poslech 82

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 82

Jirka D.12.8.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme duo Marla & David Celia a jejich album "Daydreamers".

Tentokrát budeme snít. Tentokrát bude nedělní poslech skutečně nedělní, protože s sebou ponese pohodu, odpočinek a svěžest přesně takovou, jakou s sebou přinesl konečně déšť předevčírem. Vypařoval se dřív, než se stačil vsáknout, tak rozpálená ta země byla. Naproti tomu muzika těchhle dvou trempů se, doufám, vsákne a vnikne hluboko do každého, kdo bude ochoten naslouchat a nechat se unášet.

Marla & David Celia

David Celia je z Kanady a Marla, celým jménem Marlene Winkler, zase z Německa. Prý spolu hodně cestovali a taky spolu hodně hráli. Co? Písničky. Kytara, zpěv, táborák a les všude kolem. Jejich muzika, to je písničkářství a taky folk, který zavání hippies šedesátých let a lehce americkým tradicionálem, country a láskou na první dobrou. S kýmkoliv, kdo je zrovna po ruce. Obehráli celý svět, aby se pak usadili v Torontu a dali dohromady to, co se naučili. Výsledek je kolekce jedenácti skladeb Daydreamers.

O čem jsou? Jasně, o lásce. O velkém kopci nostalgie, romantiky a poesie. A taky o harmonii, která z desky plyne zcela přirozeně a omotává svého posluchače nenápadně, ale silně a příjemně. Marla i David mají oba velmi libý hlas a napříč nahrávkou rovnoměrně přenáší zodpovědnost z jednoho na druhého a zase zpátky. Nejde o klasický duet jedna ku jedné, ale o lehkou dominanci, která ale netrvá dlouho a hned vzápětí se podvolí a nechá se ovládnout tím, koho ještě před chvílí ovládala. Připomíná mi to mou ženu.

Možná proto ve mně tahle deska rezonuje, navzdory její naprosté jednoduchosti a žánrovému vykolejení. Jenže muzika je univerzální jazyk a na žánru tak moc nezáleží, když se hraje něco, co nachází odezvu. Doporučení? Pro fanoušky Arbouretum, The Wood Brothers a José Gonzáleze.

Kapela: Marla & David Celia

Album: Daydreamers

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 8/2018

Země: mezinárodní

Vydavatel: Elite Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Marla – zpěv, akustická kytara

David Celia – zpěv, kytara, klávesy, harmonika, perkuse

Tim Jackson – baskytara

Don Kerr - bicí

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.