Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Premiéra LLNN / Wovoka

Premiéra LLNN / Wovoka

Jirka D.12.6.2017
Jsou split alba, které se vyplatí sledovat bedlivě a které možná i proti názvu samotnému spíše spojují, než rozdělují. Jedno takové se právě chystá.

Dánská formace LLNN by neměla být čtenářům Echoes neznámá, protože jejich rok nové debutní album Loss jsme tu propírali hned po jeho vydání (ZDE). Pravdou sice je, že celá ta kampaň kolem jeho příchodu na svět nám přišla přeci jen silnější než vlastní materiál, jenomže kdo dneska v rámci žánru nevychází z Cult of Luna?! Na LLNN bylo hodně slyšet, že i oni sami toho slyšeli dost, ale ještě se úplně nerozhodli, jak s tím vším naloží. Od zjevných inspirací k vlastním pohledům? Dost možná ano, každý přece jednou začínal a svůj výraz hledal postupně.

 

Vedle toho Wovoka z Los Angeles jsme na Echoes ještě neměli, jakkoliv by nás snad mohlo omluvit, že i tohle post-metalové kombo patří k služebně mladším (fungují od roku 2013) a zatím toho mnoho nevydali. Kromě demáče debutovali v roce 2015 deskou Saros, která byla podle všeho přijata velmi kladně - ostatně na Bandcamp se můžete mrknout taky.

 

Dnes tedy obě kapely pohromadě, na desce o sedmi skladbách, z nichž šest si na vrub připisují dánští LLNN a jednu, osmnáctiminutovou Traces mají na svědomí jejich kolegové z Kalifornie. Vše v konturách post-metalu a chcete-li i sludge, máte ho mít.

 

Sluší se připomenout, že na Pelagic Records si kromě digipak CD edice připravili i dvě vinylová vydání, první s klasicky černou deskou, druhé s deskou v černo-mosazné splatter divočině. Autorem artworku je pak belgický umělec Ammo.

 

A proč to všechno? Právě dnes má album světovou premiéru, a to i u nás na Echoes. Takže fajn poslech!

 

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky