Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
R.I.P. Hogath

R.I.P. Hogath

Bhut23.7.2018
Odpočívej v pokoji, Karle.

Hudební svět a pochopitelně nejen ten, je plný nečekaných zvratů a událostí, které neseme velmi těžko. Takovou speciální kategorií jsou úmrtí, která zasahují každého jinak, podle intenzity oblíbenosti konkrétního interpreta. V tuto chvíli je ta rána výrazně silnější, neboť na onen svět se dobrovolně odebral výborný hudebník, vynikající grafik, designér, fotograf, zkrátka Umělec s velkým U.

 

Svou pouť, na které silně bojoval s životem, ukončil Karel Kříž aka Hogath, hlavní postava ojedinělé kapely Gorgonea Prima. Výborný kamarád, který miloval rokenrol a podle něj i žil. Bylo mi ctí pořádat byť jen jeden z koncertů uvedené kapely, bylo mi ctí ťuknout si panákem i potřást pravicí při kterémkoliv setkání a vždycky báječně popovídat. Věřím, že teď už je Ti líp a hledíš na nás z lepšího místa, z rockového nebe výrazných postav hudebního světa.

 

R.I.P. Hogath.

 

Vzpomínky:

Black Coal Depression
Brownfields



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky