Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Swans - Leaving Meaning (2019)  ochutnávka

Nová deska Swans mi přijde taková klidná. Což rozhodně nepíšu jako mínus, naopak, poslouchá se dobře, Gira jakoby se na stará kolena (65) ukáznil a protentokrát se rozhodl svého posluchače šetřit. Jakou roli v tom hrála pauza kapely a návrat v podobě prakticky Girova sólo projektu, nechci soudit. Dvakrát tři čtvrtě hodiny je nicméně přijatelná míra, v níž to tentokrát nepřetéká velkými experimenty a všechno se soustředí na věci a postupy známé, prověřené a na jistotu. Zhruba taková je novinka Swans, která nic nikam neposouvá a spíš se soutředí na zodpovědný návrat na scénu.

Alcest - Spiritual Instinct (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

Kolegové aktuální desku Alcest důkladně proklepli už minulý měsíc, já po výpadku doháním až teď, přičemž si Spiritual Instinct vyloženě užívám. Možná je v tom nějaké prvotní nadšení (stále, po skutečně velkém počtu poslechů), ale v této chvíli jsem přesvědčen o tom, že Alcest nahráli nejlepší desku od Écailles de lune, která pro mě stále stojí na úplném vrcholu. 

Opeth - In Cauda Venenum (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

Čtvrtá deska Opeth v jejich prog-rockovém období a i když jsem si jistý (minimálně od Pale Communion, ale spíš hned od Heritage), že to byl krok správným směrem, stále nejsem plně přesvědčený o naprostých kvalitách a úplné přirozenosti toho, co Opeth předkládají. Minulé album Sorceress jsem doteď zcela nepřijal a s novinkou je to podobné. Je tam hromada dobrých nápadů a dobrých skladeb, ale pak taky místa, při kterých mě to lechtá v zátylku (typicky Universal Truth a The Garroter). Do svědomí kapely nevidím a jak moc jsou to přirozené nebo vynucené polohy, nechci soudit, každopádně u mě přirozené přijetí zkrátka nefunguje. 

Leprous - Pitfalls (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

O tom, že se kapela musí (nebo by aspoň měla) nějak vyvíjet, není sporu a pár hezkých důvodů k tomu napsal kolega Ruadek dole pod recenzí. Nikde nicméně není psáno, že se to našinci musí líbit a podle mě není zas tak velké překvapení v tom, že fanoušek “starých” Leprous je u těch nových trochu na rozpacích. Pokud totiž kapela upozadí to, na čem tak dobře stavěla (třeba naprosto famózní rytmickou sekci, ale nejen to) a soustředí své úsilí jinam, vždycky to vyvolá kontroverze. 

Misery Index - Rituals of Power (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

Jednoduše úderné album a typičtí Misery Index, které si teď dopřávám docela dost. Trhá mi to uši, ale co už, hudebně mě deska baví svou jasnou linií, kdy ve vteřině jedna začne, po šestatřiceti minutách skončí a zanechá svého posluchače zmláceného v příkopě. Žádná věda, jasné řemeslo a jistota, ke které se můžu vždycky vracet. 

// Victimer

Esoteric - A Pyrrhic Existence (2019)  ochutnávka

Dlouhé večerní poslechy zavrtávající se hlouběji a hlouběji po čase vyjeví doom metalové arcidílo té nejvyšší možné kvality. Už ani nepřemýšlím jinak. Nebo mám v souvislosti s Esoteric snad čekat něco jiného? Nikdy se tak nestalo, takže to není na pořadu dne ani teď. Se všemi alby jsem srozuměn a se všemi jsem nalezl společnou řeč. Tahle kapela vždy čněla nad ostatními. Jejich propracovaný přístup, podrobný kompoziční rozklad a následná rekonstrukce, temná psychedelie i vědecký pohled, to vše činí z Esoteric kapelu překračující běžné trendy a uvažování. Nové album je stejně honosné a provázané se starými pořádky, jako progresivní a beroucí tento smutný žánr na dalekou cestu. Ještě je příliš brzy na verdikty, ale vím, že se znovu spojíme v jeden celek.

Lindemann - F&M (2019)  ochutnávka

Divný pán z Rammstein + divný pán z Pain volume 2. Tentokrát v němčině. Snaha šokovat za každou cenu vs. snaha o skutečně dobrou desku. Byla by třeba, debut byl docela o ničem. Prostě Pain se známým vokálem, který navíc v angličtině ztrácel svůj glanc. Necenzurovaná verze klipu Knebel je moc i na mě, jinak se ale zdá, že by v rámci celého alba mohlo být lépe, než u prvoplánově natlučeného debutu. Tak schválně...

Flesh Of The Stars - Mercy (2019)  ochutnávka

Abych vše uvedl na pravou míru, jsme v přítomnosti melodického doom metalu s archaickým odérem. Na podobné vlně jako jsou Angláni Warning a 40 Watt Sun. S jediným rozdílem, že soucitné Flesh Of The Stars od nich dělí oceán, což však příliš nepoznáme. U všech zmíněných kapel mám velmi podobné pocity. U Warning mi trvalo, než jsem si na ten jejich starobyle zkoprnělý metal zvykl, tady už jsem o poznání zkušenější. Mercy je krásná deska. Trochu mi to ještě tají, ale má v sobě kouzelné harmonie. Krásně neopracované a přízemní. Smutkem neumřeme, ale nostalgie nás zahltí. Každé hrábnutí do strun pamatuje středověk, staré valy a náhrobní kameny.

Kaviar Kavalier - Hotel Inkontinental (2019)  ochutnávka

Nová gumová hračka jako rajcovní upomínka, že KK jsou fakt především o obscénnosti. Na rozhraní metalu, rocku i lascivně se kroutící elektroniky. Pokud Hudba z ordinací ukazovala Kaviar Kavalier jako soubor velkého rozsahu, a to nejen mezi kontinenty, je novinka víc semknutá a věrná původní tváři KK. Aspoň konceptem. Méně cestování, více porna. Víc močopudnosti, fekálních nekroradovánek a zdravotních obtíží. Také méně němčiny a více češtiny. Pak je to o celkovém uchopení (ne údů, ale alba jako takového). Mám minimálně znovu radost, že stejně jako u Martyria mi deska nejde na první dobrou a je třeba se s ní pořádně poprat. Miserere bych si však prožít nechtěl, Dogging zase ano.

ProtoU - Anomalies (2019)  ochutnávka

Našel jsem se v dalším klávesovém odletu mimo stanici planety Země. Z centra Cryo chamber vychází pořád ten nejlepší atmosférický dark ambient a každý si může dopřát minut a hodin tiché prostorovosti kolik jen potřebuje. Symptom tudy také poslední dobou poletuje, na dálku ho zdravím. Projekt ProtoU dal na chvíli vale kooperacím a po třech letech se vrací s vlastní deskou. Její atmosféra mne zcela pohlcuje. Je plná, silná a tvárná. Sasha Puzan je další z osob, které je tahle temná produkce souzena. Asi sudičky z kosmu věděly, u které kolébky setrvat a předat jiným zcela nečitelné kódy na cestování časoprostorem. Vivat universum, podzemní i tam nahoře.

E-L-R - Mænad (2019)  ochutnávka

Už několik dní si v tichosti pitvám debut jedné nové post metalové družiny. Tedy cca post metalové, protože mluvit o Mænad takto svázaně by nebylo příliš moudré. Jen nahodilé, pro první krůčky kudy se vydat. Je v tom kus meditace, skrytého šamanství, dalekých atmosfér a tichých kontur vedoucích za hlučný obzor. Tohle mě neskutečně baví, to album doslova roste před očima (ušima).

// Lomikar: A funguje i naživo, jak jsem se mohl přesvědčit začátkem měsíce v Brně. Od té doby mám zapsáno v bločku.

Officium Triste - The Death Of Gaia (2019)  ochutnávka

U doom metalu jsem začal, u doom metalu také skončím. Jednou u něj skončíme možná všichni :) Minimálně aspoň tak, že spočineme naskládaní v hrobech na hezky upravených krchovech. Těším se tam jako na smrt. Po návratu Golgotha je tu další, ze kterého je třeba mít radost. Officium Triste jsou staří harcovníci, kteří vždy stáli trošku bokem té hlavní vlny, ale své doomové řemeslo si plnili se ctí. Někdy mi na nich vadila taková ta skladatelská nevyváženost, prostě nebyli tak dobří jako třeba My Dying Bride nebo Paradise Lost. Mám je na zhruba stejné pozici jako Saturnus. Hodně snahy a poctivosti, ale to zlomové tomu většinou chybí. Jenom kousek. Stejně tomu zůstává i v případě novinky The Death Of Gaia a jinak už to ani nebude. Zabaven jsem ovšem královsky.

Dále hráli: Bodyfarm, Caïna, Mamiffer, Nile, Profanatica, (Dolch), 65daysofstatic, Leprous a Thy Catafalque. 

U Bodyfarm oceňuji bestiální zápal, u Caïna nehezké experimentování, u Mamiffer nezávislé folkování, u Nile pyramidy, u Profanatica kemr do ksichtu, u (Dolch) ponuré podivínství, u 65daysofstatic soundtrackovitost, u Leprous kníkání, kterému nechci rozumět a u Thy Catafalque úplně všechno.

// Bhut 

Poslední třetina roku je poněkud divoká, takže na poslech je tak málo času, že jej musím nuceně vytvářet, abych alespoň několikrát protočil něco pro recenze. Na koncerty pak není ani pomyšlení, natož finanční prostředky, což mě fakt mrzí, protože podzim i zima se tváří v mnohých klubech víc než lákavě. Spoléhám na Lomikarova svědectví. V práci mi přijde, že se protrhla hráz a najednou se na vše pospíchá stylem, že včera již bylo pozdě. Pak tu máme v rodině jednu milou zprávu, která změní sled příštích dní, což aktuálně znamená ne jednu a ne zrovna malou přípravu. Inu, koncem března se stanu hrdým otcem a podle všeho to vypadá na malou slečnu Bhutovou. Kolik času na muziku budu mít potom si netroufám odhadovat. Do té doby neustále objednávám svá “poslední” CD a LP. Takže, když mi něco přijde, tak alespoň jeden poslech realizuji. Ale většinou se topím v nahrávkách starších. Novinky nestíhám a cítím se z toho strašně provinile, leč přesto se pro ně občas alespoň při nějakém přesčase mezera najde. Takže, co jsem slyšel a mám potřebu se o to podělit:

Kaviar Kavalier - Hotel Inkontinental (2019)  ochutnávka

Nelze odolat. 

Dark Gamballe - Hluboký nádech (2018)  ochutnávka  naše recenze

Magick Disk Musick tuto nahrávku nově vydal na LP a jelikož mám kompletní katalog tohoto vydavatele v poličce - s radostí jsem sáhl i po posledním albu z Vyškova. Jak rád bych zkompletoval diskografii tohoto tělesa, ale jak nesehnatelné některé kusy jsou je až fascinující...

Forgotten Silence - Ka Ba Ach (2000)  ochutnávka

Díky pěknému seriálovému povídání u kolegů na Fobii jsem prostě musel provětrat jednu z nejoblíbenějších desek téhle skupiny.

// Sarapis: Tuhle mám od Forgottenů nejRa.

Čad - Bastard (2017)  ochutnávka

Tady není o čem - velice silná nahrávka, co chytí za límec. 

Heiden - Dolores (2011)  ochutnávka  naše recenze

Naprosto úžasné a podmanivé album, které je ideálním společníkem na nočních cestách vozem. A samozřejmě, že nejen tam. Pro mě toto album znamená to nejlepší, co kdy Heiden natočili, což je zároveň i klenot tuzemské scény. Miluju tu desku. 

// Garmfrost

Nile - Vile Nilotic Rites (2019)  ochutnávka

Nile nezklamali. Obměna v sestavě vzbuzovala nevoli i nervozitu, ale myslím, že jim to jenom prospělo. Vile Nilotic Rites je deskou zábavnou, ne tak brutální, jako raná díla, ale příjemně pestrou a mě v současnosti velice milou...

Esoteric - A Pyrrhic Existence (2019)  ochutnávka

Pohřební psychedelii uměli Esoteric podat už dávno. V jejich případě nabývá význam dlouhohrající deska svoji podstatu. A Pyrrhic Existence je dalším klenotem v řadě. V podstatě ničím nevyčnívá… Opět geniální… Ne, vážně, je velice těžké se dostat této nahrávce pod kůži. Je-li to vůbec možné. Ono zkoumání detailů, oťukávání a poznávání emocí je velice příjemné. Vždy, když si řeknu - už to mám - zjistím, že vím prd a rochním se bažinou marastu dál a dál s ještě větším nadšením.

Kaviar Kavalier - Hotel Inkontinental (2019)  ochutnávka

Hotel Inkontinental má schopnost růstu. První dojmy jsou nadšené, poté přichází kritické zvažování a porovnávání s minulostí, která je v případě tvorby Tomáše parádní. Posléze si vše sedne, ukážou se harmonie, pro které si novinku musím zamilovat chca nechca… A už se vezu v rauši směrem k hotelu, kde se dějí věci...

Poslouchám stále dost muziky, ale zejména Esoteric mi dává zabrat natolik, že ostatní novinky vyjma recenzovaných spíše jen koštuju. Namátkou zmíním Hearts of No Light švýcarských Schammasch nebo kouzelné Officium Triste a jejich The Death of Gaia. Zkusil jsem i Love You To Bits neuchopitelných No-Man. Až bude víc času a energie, pustím se do toho pořádně. 

// Ruadek

Blind Guardian - Twilight Orchestra Legacy of the Dark Lands (2019)  ochutnávka

Óda rojících se smyčců, kde není místo na dvojšlapku. 

Infected Rain - Endorphin (2019)  ochutnávka

Moldavská vášeň barevných dreadů.

Schammasch - Hearts of No Light (2019)  ochutnávka

Beznadějná jistota.

Vorna - Sateet Palata Saavat (2019)  ochutnávka

Vůně lesů na pět.

While She Sleeps - So What (2019)  ochutnávka

Zbytečné tohle prospat.

// Sarapis

The Great Old Ones - Cosmicism (2019)  ochutnávka

Zdá se mi, že TGOO jsou na novém albu místy až moc hodní, což se v největší míře podepisuje na atmosféře, která je mrazivá jen krapet. Naproti tomu schopnost udělat dobrý riff je neopustila a skladby se mi začínají v hlavě roztahovat jako přidrzlá návštěva okupující nejlepší flek na pohovce. Nikoho nevyháním a s chutí poslouchám známé příhody znovu a znovu.

Botanist - Ecosystem (2019)  ochutnávka

Metalová cimbálka může z hlediska popisu znít jako výhružka o level šílenější než sebeodpálení domácí trhavinou, ale ono to nakonec není tak zlé. Astrální bytost Botanist, která kapelníkovi Otreborovi vede pero po notovém archu, má za ušima a myslí to dobře. Pořád si ale nedokážu zvyknout na vokály - čisté občas nahodí faleš jako Cristiano z přímáku a křiku á la post-black po americku mám taky tak akorát. Co naplat, každý ekosystém má trhliny, jakmile do něj člověk začne takhle békat.

Mercyful Fate - Dead Again (1998)  ochutnávka

S prodlouženými stíny a pokleslou teplotou u mě propukla Kingovská horečka, takže stáčím všechno, čeho se mistr dosud napáchal. Kromě slavné sólové dráhy dostávám čočku i od prastaré legendy Mercyful Fate. Dead Again je novější a patřičně tvrdé dílko z období, kdy byl King nadmíru plodný a srdnatě nahříval obě židle. Inkviziční procesy ožily v pružných riffech, lahodné base všudybýlka D'Angela a ve vrcholné formě skřehotajícího Kinga (ksakru, fakt mu je letos už 63?!). Libové album, v kterém mě baví se šťourat. Jediné, co nečekejte, je španělská inkvizice.

// Sorgh

Konkhra - Alpha And The Omega (2019)  ochutnávka  naše recenze

The Kovenant - Animatronic (1999)  ochutnávka

Paradise Lost - Icon (1993)  ochutnávka

Jinjer - Macro (2019)  ochutnávka

// Bodin

Esoteric - A Pyrrhic Existence (2019)  ochutnávka

Konečně jsem se dočkal a nové album anglických velikánů Esoteric je na světě. Čím více poslechů mám za sebou, tím více se vrývá pod kůží a roste, tak jak jsme byli zvyklí u starších alb. A Pyrrhic Existence dle mého mínění nemá slabého místa a vypadá to na absolutní vrchol letošního roku na funeral doomové scéně.

Sarke - Gastwerso (2019)  ochutnávka

Sarke tak trochu jiní, ale stále výborní. Dokonalý přednes hrdla Nocturna Culta a dominující skvělé klavesy.

Slayer - The Repentless Killogy (2019)  ochutnávka

Rozlučkový koncert trashmetalových velikánů Slayer. Kapela, která ovlivnila snad všechny zaryté metalisty a předávala své poselství dalším generacím. 

Mamiffer - The Brilliant Tabernaclen (2019)  ochutnávka

Skladatelské duo Faith Coloccia a Aaron Turner vydali pod hlavičkou Mamiffer další introvertní dílo na dlouhé podzimní večery.

Lindy-Fay Hella - Seafarer (2019)  ochutnávka

Debutové album zpěvačky vehlasných seveřanů Wardruna. Zatím nemůžu říct, že by mě nějak ohromilo, nicméně poslouchá se celkem dobře.

// Lomikar

Tom Holkenborg aka Junkie XL - Mad Max OST (2015)  ochutnávka

S novým měsícem další poctivé drcení soundtracku. Tentokrát přišel na paškál naprosto dechberoucí hudební doprovod k jednomu z nejlepších akčních filmů vůbec, totiž poslednímu Mad Maxovi. Na tom je zajímavé zejména to, že narozdíl od většiny dalších soundtracků nevznikal až dodatečně po natočení materiálu, ale již v jeho počátcích. To se poté projevilo třeba na tom, že hudba je místy diegetická a různé její party vidíme hrát nebo vybubnovávat všelijakými mutanty v samotném filmu. Tahle organická propojenost vizuální a hudební stránky celého filmu je pak naprosto vtahující. O to zvlášť, když onen soundtrack výborně funguje i na samostatný poslech.

Almyrkvi - Umbra (2017)  ochutnávka  naše recenze

Jedna z nejlepších nahrávek současné vlny islandského blackmetalového truchlení. Neustálé obměny postupů, hutný zvuk, perfektní kytary, smutek, prach a zima. Dá se poslouchat do omdlení a navíc na mě osobně působí zvláštně meditačně.

// Sarapis: Mám to úplně stejně. Nahrávku řadím hodně vysoko a čím kratší dny, tím častěji ji mám v ruce. Něco mezi řádky je na ní uhrančivého, asi proto že to není jen black a black.

Combichrist - Sex, Drogen und Industrial (2004)  ochutnávka

No a když mám meditace plný zuby, nechám si rozkopat trochu hlavu tady od těchto sympaťáku z Reichu. Dneska už jsou prej nějaký divný, ale začátkem milénia jim to šlapalo jak dobře naolejovanej Panzer. Tohleto něžné epko není sice kdovíjak význačný (2 nový songy, jedna instrumentální verze, 4 remixy a 1 live nahrávka), ale do sbírky mým uším chybělo. 

...and Oceans - The Dynamic Gallery of Thoughts/The Symmetry of I - The Circle of O (2003)  ochutnávka

Panejo to byly časy. Kompilačka prvních dvou alb těchto finských magorů, kterým onoho času fakt nebyly žádné hudební zvyklosti svaté. Svým způsobem takto uzavřeli celou svojí kariéru jako ...and Oceans, přejmenovali se na Havoc Unit, s kterýmžto jménem pokračovali ve své péči o elektronický metal, jak bylo tehdy celkem dobrým zvykem, aby se pak v roce 2017 vrátili ke svému původnímu názvu. Ano, takže oficiálně jsou ...and Oceans opět aktivní kapelou. Dokonce jsem na trubce viděl i nějaké jejich živé záznamy ze současnosti, kde solej starý fláky. Tento rok prý došlo k výměně zpěváka z legendárního Kennyho na Mathiase Lillmånse, který si udělal kariéru jako druhý vokál Finntroll po tom, co to už přestal dávat Wilska. Náhrada je to sice prvotřídní, ale Kenny byl šílenec k nezaplacení a mrzí mě, že s nimi dál už nepeče. Ha a teď zjišťuji, že Kenny se ale nadále věnuje znovuobnovené deathmetalici Festerday, což byla začátkem 90. let kapela právě pozdějších členů ...and Oceans. To je bordel v tom Finsku. 

Ignis Haereticum - Autocognition of Light (2017)  ochutnávka

Jsem z toho úplně vyřízenej. Během poslechu jsem si urval hlavu a kopnul ji někam do hajzlu. Nikoli z toho, že by to bylo nějak zvlášť brutální, ale z toho, jak je to fakt poslechově hrozně bohatý a vyladěný k dokonalosti. Celkem čumím, že se bavíme o Kolumbijcích. Tam ten black obvykle zní docela jinak. 

// Symptom

Matt D'Avella  ochutnávka

Minimalismus, návyky & produktivita.

Pěšky mezi buddhisty a komunisty (2016, Ladislav Zibura)  ochutnávka

Princ Ládík na cestách.

Alcest - Spiritual Instinct (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

Alternativní metal v dobrém rozpoložení.

Prago Union - Perpetuum promile (2019)  ochutnávka

Prago pyčo! Veršotepec Kato a jeho nové pecky.

Flowers For Bodysnatchers - Love Like Blood (2016)  ochutnávka

Pojď si, temnoto...

Neøv - Volant (2019)  ochutnávka

Finský indie rock o umění nechat věci tak, jak jsou.