Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

A Swarm of the Sun - An Empire (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps, promo od vydavatele)

Nevím, kolikrát už jsem napsal, že post-rock a jemu blízké žánry jsou vyčerpané a ve stavu klinické smrti, ale desky, jako je tato, mě nutí tenhle výrok korigovat. Novinkové album švédské dvojice A Swarm of the Sun sice nepřichází s žádnou revolucí, ale se známými postupy a motivy pracuje nesmírně přesvědčivě a zajímavě. Poslech je jenom pro trpělivé, protože skladby dlouhé klidně i 18 minut se odvíjí pozvolna, s mnoha odbočkami, ale výsledek nakonec přináší emočně silný a hudebně přesvědčivý zážitek.

Triumph, Genus - Eugenika (2024)  ukázka

zdroj: černá 12" gramodeska (New Era Productions)

Pět let bylo po předchozím vrhu prázdno kolébek a konečně je nová, v pořadí třetí deska Triumph, Genus doma na důstojném formátu. Vinyl je zpracovaný přísně jednoduše ve stylu předchozích vydání a s jeho poslechem jsem zatím na úplném počátku. Řekl bych, že Svar místy lehce zvolnil a novinka je v některých svých pasážích víc zamyšlená než její předchůdci, většinou je ale mrazivě chladná. Tematicky se jde opět do míst, která se běžně obchází obloukem, což je v dnešní době potřeba víc, než jak to na první pohled vypadá. Snahy umlčet opět rostou.

Autumnist - Anatomy of Shadows (2024)  ukázka

zdroj: mp3 (320 kbps, promo od AMPromotions)

Autumnist to u mě mají dobrý od roku 2013, kdy vydali výtečnou desku Sound of Unrest, a od té doby je tak nějak poočku sleduju. Jejich zdaleka ne tradiční elektronika sice není úplně můj cup of tea, ale právě ta netradičnost a kreativita Vlado Ďurajky (to je pan šéf) je důvod, proč je mám rád. Jejich potenciál oslovovat napříč scénou není ani omylem dán snadností nebo nějakou trivialitou, ale naopak velmi zajímavým uměleckým vkladem spočívající mimo jiné volbou a zapojením dalších hudebníků do nahrávky. Ta nová je v tomto ohledu výborná.

Jerry Cantrell - I Want Blood (2024)  ukázka

zdroj: mp3 (320 kbps, promo od vydavatele)

Nová sólovka Jerryho Cantrella je písničkové, odpočinkové album vzývající to dobré z Alice In Chains, ovšem na vlně přístupné pohody. Zatím vlastně ale vůbec nevím, jestli a jak moc se mi novinka líbí, protože i přes naprosto nekonfliktní poslech mi pořád připadá nějak moc easy, nějak moc navoněná a mnohem víc jako produkt na prodej než výsledek uměleckého pnutí. Ale třeba mě to časem přejde.

Mark Lanegan – Zpívej pozpátku a plač (2020, česky 2023, kniha)

Do kontrastu s nedávno přečtenou knihou Vypravěč od Davida Grohla jsem musel prožít ještě jeden příběh ze Seattlu, který byť se odehrává ve stejném čase a ve stejném prostředí, je jiný. A tím myslím NAPROSTO jiný. Vedle nadšeného nadšence Grohla je (byl) Mark Lanegan úplný protipól – lhář, podvodník, násilník, alkoholik, narkoman, bezdomovec, nespolehlivý za všech okolností, jedním slovem hajzl. Ve své knížce se ani nesnaží získat si čtenáře na svou stranu, naprosto bez obalu a bez příkras vymetá sračky svého života na světlo, hází je kolem sebe a je mu jedno, na koho padnou nebo koho při tom úklidu vezme s sebou. Jenže výsledek v podobě knížky je skvělý čtenářský zážitek, skvělá sonda do Seattlu 90. let, která mi přijde mnohem opravdovější a mnohem věrohodnější než ta Grohlova. Je to něco na pomezí Strach a hnus v Las Vegas a My děti ze stanice ZOO. Zážitek!

// Victimer

Oranssi Pazuzu - Muuntautuja (2024)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320)

Pětice finských laboratorních šílenců podrobně zkoumá svůj zvuk a dnes ho nejvýrazněji posouvá směrem k syntetičtějšímu a trip-hop projevu. Oranssi Pazuzu umí být i zahloubaní a počítám, že Muuntautuja nebude deskou pro všechny. Mně nakonec sedla velmi dobře, dále viz recenze.

Doedsmaghird - Omniverse Consciousness (2024)  ochutnávka

zdroj: flac 

Pan Vicotnik neopouští řady DHG, ale zastesklo se mu po trochu víc devadesátkovějším, tvrdším projevu. Doedsmaghird jsou víc blackoví, než současnost domovské kapely a upomínají na její minulost. Z dnešního uměleckého pohledu. A výsledkem je množství opravdu vytříbených momentů. Omniverse Consciousness je silná deska, to je bez debat. Sjíždím ji velice často a už jsem téměř na konci. Bude recenze.

Untervoid - Parasite (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Untervoid jsou experimentální blackoši z Polska a na to já vždycky slyším. Kapelu tvoří chalani, kteří prošli nebo prochází kapelami jako Thaw, Kriegsmaschine nebo Mentor a utvořili zajímavou kolekci, která stojí na metalových základech, aby je během alba zajímavě rozvíjela do jiných rovin. Parasite je debutová fošna a stále u mě roste. Ještě to tak chvíli nechám a pak bych to rád zpracoval.

Five The Hierophant - Apeiron (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

K těmto instrumentálním post-metalovým jazzmanům mám blízko od první desky. Druhá to potvrdila a už tu máme fázi číslo tři. Zdá se, že by je to mělo postupně vyčerpávat, ale Apeiron znovu nabídne velmi pěkně řešené momenty. Kdepak, Five The Hierophant nestrádají, ale dál svobodně a hlavně rozumně tvoří. I když se více méně vůbec neposouvají. 

Chat Pile - Cool World (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Bandu provází chvála a oprávněná. Zkusil jsem obě desky a umím si tam najít to svoje, i když to to moje moc není. Okrajově rozumím, někdy se míjíme, někdy to baštím. Celkově k tomu tíhnu pro nespecifikovanou líbivost, která je samozřejmě částečně od štěrku a špíny. To soustružení chytlavé prasárny je docela fajn kabaret. Lepí to solidně, ale když dojde na melodický vokál, au… :)

// Sarapis: Taky je to v podstatě mimo můj rajón. Ale nějak mě to přitahuje a příležitostně i baví, například když cestou městem vidím tu lidskou špínu kolem a tím víc tíhnu k nihilismu. Poselství kapely navzdory.

Psychonaut 4 - ...Of Mourning (2024)  ochutnávka

zdroj: flac 

4 Psychonauti existují pěknou řádku let, ale já je nikdy nijak výrazně nevnímal. Tak jsem se rozhodl, že si je navnímám s jejich novým albem …Of Mourning. A máme radost? Tak na přeskáčku. Ono to má být hlavně depresivní a mentálně okoralé. No, ve skutečnosti jsou to takové pohyblivé metalové polotruchlící radovánky, ve kterých je poznat, že vítr vane z Gruzie. Takže se občas smutní, ale taky jako by poskakuje nad Tbilisi a křičí do světa až křiklavé melodie. Kus odkazu Lifelover v nich ale dříme a ty jsem měl vždycky nahoře.

Einst - Einst (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Lesní one man projekt z Rakouska sice úplně nesplňuje parametry na tip měsíce, ale podobné záležitosti jsem měl vždycky rád. Místy toporné a nevýrazné, někdy ale také pěkně epické až euforické (viz oregonské kytarové orgie ve třetí skladbě). K Einst tedy tíhnu, ale vím, že to není nic světoborného. Tentokrát si víceméně potvrzuji, že mě víc baví to přírodní samotářství. 

Jinak jsem zkoušel i další věci a tipy, ale u takových Gaerea jsem znovu rozladěn strašně ubíjejícím zvukem, který me minule moc daleko nepustil. Pak tu jsou kapely, které mně nepřišly v daný okamžik moc atraktivní (Thaw, Feral Light), a tak jsem se o ně spíš jen tak otřel. Úplně čerstvě je venku nová deska Golem od polské úchylárny Biesy. Dva poslechy a zatím nechápu vůbec a prozatím vítězí pocit, že vzniklo něco za každou cenu experimentálního. Biesy mám ale rád, takže vytrvám a třeba z toho bordelu něco vykvete. A po x letech vyšlo hodinu a půl nových ohavností Mitochondrion… Budu na to mít nervy? To za mě nejspíš vyřeší The Cure :)

// Bhut

Songs In The Key Of X (1996)  ochutnávka

zdroj: CD #9362-46079-2

Tenhle soundtrack k pradávnému seriálu jsem chytil v době, když byl novinkou. Měla ho k dispozici kamarádova starší sestra a já si vyžádal MC kopii. A dost často jsme to po večerech/nocích poslouchali a příjemně se u toho báli. Protože ten výběr skladeb je prostě chmurný, zádumčivý a v doplnění s hororovým obalem a historkami na podobná témata se prostě jednalo o mimořádnou událost, která se mi na věky zapsala do paměti. Skvělý zvuk to všechno podtrhává, takže se člověk nemusí bát to osolit. A samozřejmě jsou tu i věci, které dodnes nemusím (Elvis Costello mi leze krkem) a věci, kterým jsem se dřív smál a dnes je beru jinak (Screamin’ Jay Hawkins). Ale pak tu jsou věci, u kterých mám husinu pořád (Sheryl Crow, Nick Cave, Danzig, Foo Fighters a jedinečná kolaborace Roba Zombieho s Alice Cooperem - to je nářez furt). 

Kataklysm - Victims Of This Fallen World (1998)  ochutnávka

zdroj: CD #HYP 1064 / 0046052 BRG

Vybočující položka diskografie kapely. Je tu cítit starší grindcore, který byl kapele vlastní a přechod na death metal specifické charakteristiky, která se jim na nějaký čas stala značkou. Z té desky je cítit zvláštní nálada, určité zoufalství, melancholie (možná kvůli přítomnosti houslí) a přesto jsem některé skladby infiltroval mezi kamarády, kterým voněl především nu-metal, protože i tady je pár kousků, které by do diskuze na toto téma mohly přispět. Vlastně je to docela barvitá nahrávka. Syrový zvuk. Prostě paráda. 

Marilyn Manson - Mechanical Animals (1998)  ochutnávka  naše recenze

zdroj: CD #IND 90273 / 490 273-2

A když už jsme naťukli tu atmosférickou hudbu, tak Mechanical Animals je z tohoto hlediska jedno z nejpůsobivějších alb Mansonovy diskografie. Patří do zlatého trojlístku toho nejlepšího, co kdy napsal (pro můj osobní hudební vývoj zcela zaručeně a bez sebemenší pochyby). Vrcholná pěvecká kondice, úžasná skladatelská úroveň, vynikající zvuk. Tohle album nemá jediné slabé místo, jedinou chybu. Od začátku chytne a provází svým vlastním světem, který není zrovna v nejlepší formě. Cítíte tu přítomnost závislostí a drog obecně, je tu set sakra cítit něco jako deprese. Třeba, když jsem to poslouchal v autě tak mě skladba Disassociative začala solidně rozebírat a následující The Speed Of Pain dokonávala rozjeté dílo. Takže když mi rafička tachometru olizovala stosedmdesátku, tak mi ani ten kamion přede mnou najednou nevadil. Stačilo prostě zavřít oči a vědomí, že všechno potom už nebude mojí starostí. Pak ovšem přišel industriální výpal Posthuman a album zase začalo nabírat na jiné intenzitě. Prostě dokonalost. Tuhle nahrávku fakt zbožňuji. 

Communic - Conspiracy In Mind (2005)  recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD #1368-2 / 27361 13682 / NB 1428-2

Progresivní heavy metal z Norska. Tady nemám žádné hlubší povídání, krom toho, že mě to baví a že jsem to v době, kdy to bylo žhavé a nové docela hltal. Jenže pak se to nějak přebilo a vlastně ani jiné album od té kapely neznám…

Lacuna Coil - Comalies (2002)  ochutnávka

zdroj: CD #77460-2

…a tady je to docela podobné. Comalies je skvělá deska, kterou si užívám pořád. Jsem si jistý, že je to i tím, že mě to v té době protlo. Dnes bych se k něčemu takovému asi nedokázal vrátit natož se pro to nadchnout. Ale jako takový retro osobní průlet… proč ne. 

Tiamat - Amanethes (2008)  recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD #NB 2013-2 / 27361 20132

Konečně jsem posbíral diskografii téhle kapely a začal poslouchat z kýženého originálu i alba, kterým jsem ve své době nevěřil a zavrhl je. Tedy zejména ta poslední, že. No a nějak mě to chytlo a odkrývám tam kousky, které jsem dříve nějak nechytil. Takže Amanethes je teď pro mě docela silnou nahrávkou. Možná proto, že v současných novinkách nic podobného nenacházím …i proto se říjen nesl hlavně v historických jistotách, než v nových nahrávkách, kde jsem prostě neměl šťastnou ruku a nenašel nic funkčního.

Hurá, dětské písničky / Karol a Kvído / Štístko a Poupěnka / Míša Růžičková  ochutnávka

zdroj: CD 

Děti… To je celé vysvětlení proč tohle. Protože ovšem nechci aby dcerky čučely na YouTube ať už na PC nebo v mobilu, stáhnul jsem jejich oblíbené interprety v mp3, ořezal skladby o nepatřičné kecy o jejich koncertech a podpoře a po staru to vypálil na CD. Takže holky teď mají vlastní cédéčka, která pomalu přestávají hrát, protože míra poškrábání a upatlání už je skoro za hranicí očistitelnosti. Tím nenápadně buduji i nějaký vztah k fyzickým hudebním nosičům …doufám. 

// Garmfrost

Whispering Void - At The Sound Of The Heart (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Šeptavé vlnění, nevtíravá melancholie. lidové nápěvy, záblesk psychedelie i hudební pamlsek. To je Whispering Void - nový projekt, v němž se snoubí hlasové broukání Lindy-Fay s Gaahlovým nenápadným přednesem, kytarové kouzlení dávného Gaahlova spoluhráče z Trelldom - Ronnyho Stavestranda aka Valgard či bicí mistrovství Ivera Sandøye. Nečekaná pecka!

1349 - The Wolf & the King (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

1349 jsou zpět a diktují. Novinka The Wolf & the King se nezdá, ale je zajímavější, než nabízí první dojmy. A je potřeba poslech řádně ohulit!

Doedsmaghird - Omniverse Consciousness (2024)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Vicotnik je démon v pravém slova smyslu. Doedsmaghird je ukázkou šílenství i vizionářství. Omniverse Consciousness v sobě snoubí blackový nářez s divokou elektronikou a nepřekvapivě vše příjemně sedí. Album je i přesto skvěle nekonfliktní až přímočaré. Což berte s rezervou, jedná se o Vicotnika. Vicotnika a dalšího blázna, Camille Giraudeaua z Void. Tohle je radost a vypadá to, že album bude hlubší, než se zdá. Opakuji - nepřekvapivě s ohledem na vyšinutou dvojici.

Cemetery Skyline - Nordic Gothic (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

All-star projekt ja víno. Za mikrofonem Mikael Stanne, nástrojové obsazení je stejně luxusní - např. Vanhala, Kallio… Cemetery Skyline na své prvotině (doufám, že bude pokračování) Nordic Gothic produkují gothic rock a co čekat? Jejich pohled na gotiku mi spíše evokuje Swanövy Nightingale či další AOR projekt The Night Flight Orchestra než třeba Sisters of Mercy nebo Christian Death. Celé je to klávesové, kytary hebké, zpěv fantastický a vůbec stadiónově vzletné.

High Parasite - Forever We Burn (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Další hvězdně postaveným projektem, který mě v říjnu udělal radost je High Parasite. Jednotlivé členy nepředstavím, neznám je a jejich počínání. Borcům se však podařilo za mikrofon sehnat samotného Aarona Stainthorpa. Aby toho nebylo málo, na Forever We Burn si zahostuje Greg Mackintosh a ženské vokály obstarala Heather Thompson - Mackintosh, kterou můžou fans slýchat na deskách Paradise Lost dvacet let. Styl alba je jak jinak plný gotiky. Kapela své hraní nazývá death/pop. Proč ne a klidně. Skladby jsou chytlavé, mají odpich a mají blízko k Paradise Lost v dobách One Second nebo Symbol of Life, jen jsou daleko kytarovější a hlavně díky zpěvu jsou dravější. Aaron zde totiž více řve než lká.

// Sarapis: Mám to v hledáčku, Aaron je osobnost.

// Sarapis

Arms and Sleepers - What Tomorrow Brings (2024)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp, youtube

Krásná práce, tohle mě dokáže spolehlivě odtáhnout z rohu do prostoru jako starou otlučenou skříň a hned mám pocit, že žiju. Jak Jirka zmiňuje v recenzi, některé položky jsou jen jakési miniatury a plně souhlasím, že to vůbec nevadí. Přestože si dovedu představit, že by se to dalo natáhnout (obvykle si u desek povzdychnu nad opakem!), mělký ponor láká k zážitkovým návratům. Koneckonců život může někdy nabídnout pěknou řádku dynamických změn. Hudebně to jsou Arms and Sleepers ve výborné formě, občas to zavoní poulverovsku (ambientní přelom tisíciletí, Silencing the Singing třeba). Hodnota této sbírky u mě subjektivně stoupá, možná že se dokonce časem praští o strop.

Todd Michael Hall - Off the Rails (2024)  ochutnávka

zdroj: youtube

Posledních pár dní se u rutinní práce nechávám doprovázet nejnovější sólovou deskou zpěváka T.M. Halla. Ten se na své vlastní dráze drží osvědčených hard rockových map a jestli mu vůbec kdy hrozí vykolejení, tak jenom proto, že si moc často dává u kniplu šlofíka. Dlouholetý hlas Riot V zůstává spíš při zemi, skladby často bublají vpřed tempem kochajících se motorkářů a občas dojde i na nějakou tu love story se servírkou z motorestu. Silný začátek ale bohužel rychle spadne do všednosti jednotvárné krajiny ubíhající odnikud nikam a o vzruchy je rázem nouze. Přesto mi pár songů (nebo řekněme motivů) zůstává přicuclých k hlavě a když mi v mysli zavrní byť jen kus highlightu Are you With Me, už mám rypák zabořený v displeji a do minuty v tom zase lítám.

Madder Mortem - Desiderata (2006)  ochutnávka

zdroj: mp3

Ještě nedávno bych určitě tvrdil, že Madder Mortem mám pod kůží jen do míry odpovídající náruživým poslechům alb All Flesh is Grass a Deadlands kdysi dávno. Když mi nová deska Old Eyes, New Heart oživila apetit na tuto studenou mašinu s vyšinutou Agnete za mikrofonem, sáhl jsem po albu Desiderata, které ... no které prostě bylo zrovna po ruce. No a pak si v půlce říkám, tyvole vždyť tohle přece znáš taky! Ťukli jsme si na zdraví a přihnul jsem si zhluboka ještě několikrát. Desiderata mi chutná a ani nevím, proč jsem na ni zapomněl. Asi v pěně dní nebo co.

// Sorgh

Doedsmaghird - Omniverse Consciousness (2024)  ochutnávka

zdroj: CD 

Enslaved - Ruun (2006)  ochutnávka

zdroj: CD

Blood Incantation - Absolute Elsewhere (2024)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

// Lomikar

Swans - Leaving Meaning (2019)  recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Takřka něžné swansovské album, u kterého jsem zas a znova nevěřil vlastním uším té neokázalé skladatelské suverenitě. Přitom je z každé vteřiny desky jasně rozpoznatelné, kdo za tímhle stojí, i když se zrovna nemluví. Jsem neschopen kritiky, žeru to s navijákem, prutem a rybářem i se stoličkou. Mňam.

Ben Caplan - Old Stock (2018)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

“Truth doesn't live in a book, you find it in the little surprises / The Good Book is only a lens to focus the view / "Justice for all" is composed of the ugliest compromises / You can't only look at the lens, you gotta look through” Není to nejposlouchanější album měsíce, ale rozhodně je v něm mnou nejzpívanější písnička měsíce. Jinak je to taková hra na potměšilý dobový americký folk, vyprávějící příběhy i řešící různé aspekty života prostého lidu na přelomu 19. a 20. století v zemi nových možností. 

esazlesa - Společnost psů (2017)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Žánr kytarového ema je jedna z těch věcí, kterou kvůli jednomu z jejich stěžejních znaků moc nedávám (hádejte kterému), ale u které jsem moc rád, že tady pořád je a lidé se jí věnují. Koneckonců jak sama kapela (mimochodem nejzásadnější český aspirant na přejmenování) píše na svém bandcampu: “Emo dává opravdovej smysl až po třicítce”. Mně se to líbí, protože tomu věřím. A jakkoli u toho vokálního projevu to mám na hranici averze, upřímně si užívám tu rozervanou intenzitu. No a pak je tu píseň Mezek a to je hymna jak prase!

Deathcrush - Megazone (2019)  recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Takovej bordýlek, ze kterýho mám ještě trochu zmatek v hlavě, ale asi se nakonec domluvíme. Každopádně třeba u songu PushPushPush jsem si musel regulérně zkontrolovat, jestli se mi nezkurvily nějak sluchátka, ekvalizéry nebo mozek. 

Hildur Guðnadóttir - Chernobyl: Music from the Original TV Series (2019)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Bába dostala zakázku naťukat soundtrack k filmu o Černobylu, tak co udělala? Oblíkla se do hazmatu a vlítla nahrávat zvuky do litevský elektrárny. Výsledné tracky jsou údajně všechny poskládané jenom z reálného elektrotvůrného rachotu. To mi přijde hustý samozřejmě, ale desku jsem poslouchal předtím než jsem to věděl a ono to na poli toho dark ambíku zase tak moc nový neni a podobný desky dělá Raison d'être dvě do roka.

// Symptom 

Oasis - Definitely Maybe (1994)  ochutnávka

zdroj: YouTube Music

Rocková klasika.

Grins - Split with Stolen Kidneys (2023)  ochutnávka

zdroj: Bandcamp

Slow-burning existencial crisis metal!

Stolen Kidneys - Split with Grins (2023)  ochutnávka

zdroj: Bandcamp

Noisy, dissonant hardcore.