Článek: Soutěž o CD Between the Planets

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Soutěž o CD Between the Planets

Jirka D.28.8.2013

Po nějakém čase tu máme další soutěž a tentokrát je ve hře CDčko „Immersion into the unknown“ projektu Between the Planets.

Projekt Between the Planets patří k novým jménům české hudební scény a svou debutní nahrávkou „Immersion into the unknown“ si zasloužil pozornost hned zkraje roku, kdy devatero převážně instrumentálních skladeb vyšlo v digitální podobě. Zařadit BtP do jediného žánru je v podstatě nemožné a výčet těch, kterých se více či méně dotýká, může být pořádně dlouhý. Jenže žánry jsou žánry a hudbě samotné to bývá celkem putna.

Za celým projektem stojí Martin „Spacosch“ Peřina, v jehož hlavě se první myšlenky na vlastní tvorbu začaly rodit na sklonku roku 2011 a během roku následujícího byly myšlenkám přiřazovány pevné obrysy vlastních skladeb. Nahrávání proběhlo v domácích podmínkách, mix a mastering byl následně svěřen studiu Biotech, grafika včetně promo-fotografií byla vytvořena ve studiu Isis design.

Zhruba půl roku po digitální edici vychází „Immersion into the unknown“ i na CDčku, o jednu skladbu bohatší, a právě toto CDčko můžete vyhrát, když správně odpovíte na soutěžní otázku:

V jaké další kapele hraje Martin Peřina?

Napovíme, že kapely jsou dvě a nám stačí jméno alespoň jedné z nich. Odpovědi nám pište na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz a to do pondělí 2. září včetně. V úterý vylosujeme jednoho výherce a rovněž vyjde připravovaná recenze, takže se můžete těšit.

Užitečné odkazy na Between the Planets:

• Bandzone
• Facebook
• Bandcamp
• Got-djent

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.