Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro mnohé z vás je jeho jméno asi neodmyslitelně spojeno s kapelou Nine Inch Nails, ale záběr jeho činností sahá podstatně dál a hlouběji, než by se na první pohled mohlo zdát.

Michael Trent Reznor se narodil 17. května 1965 v městečku Mercer ve státě Pensylvánie rodičům Nancy Lou a Michaeli Reznorovi (po jejich rozvodu jej vychovávali jeho prarodiče). Asi by se slušelo napsat, že „už jako malý chlapec projevoval velký talent“ a i když to zní mírně otřepaně, v podstatě nebudeme tak daleko od pravdy. Od pěti let se malý Trentík učil hře na klavír, na Mercer Area Junior / Senior High School (na naše poměry základní / střední škola) pak své dovednosti doplňoval o tenorový saxofon a tubu. Byl členem školního orchestru a poprvé se projevuje i v herecké úloze – za roli Jidáše v Jesus Christ Superstar byl oceněn svými spolužáky cenou „Best in drama“.

Přesto se v malém městě v Pensylvánii cítil příliš odtržený a uzavřený od okolního „velkého“ světa a jak uvedl v roce 1994 v rozhovoru pro Rolling Stone, ptáčkovi se zachtělo vyletět z hnízda: „To vůbec nebylo špatné místo, kde jsem vyrůstal, ale nic se tam nedělo, všude byla jen pole s kukuřicí. Moje životní zkušenosti sestávaly ze sledování filmů, televize, čtení knih a listování časopisy.“ Později sice uvedl, že „nechce vzbudit dojem, že jeho dětství byla mizérie“, ale nad rodným Mercerem se pozvolna začala stahovat mračna. Po absolvování školy v roce 1983 rodiště opouští, začíná studovat počítačové inženýrství na Allegheny College a od té doby se pozvolna začíná odvíjet jeho dráha muzikanta. K první kapele – Option 30 – se připojuje ještě během studií, kterých ovšem po roce zanechává, kapelu opouští a odjíždí do Clevelandu (stát Ohio) s jasnou myšlenkou věnovat se kariéře muzikanta. Na postu klávesisty se objevuje v roce 1985 v kapele The Innocent, se kterou vydává album Livin’ In The Street, ale brzy poté Reznor odchází a o rok později se objevuje v bandu Exotic Birds. Do tohoto období se datuje jeho první kontakt s Johnem Malmem, pozdějším manažerem NIN.

Ať už se zmíněným kapelám dařilo či nedařilo, Reznor si musel nějakým způsobem zajistit obživu a tak začíná pracovat ve studiu Right Track na postu asistent a správce (asi bychom mohli říct „holka pro všechno“, protože v jednom z rozhovorů si majitel studia Bart Koster pochvaloval Reznorovo nadšení pro vše, co vykonával, včetně voskování podlahy). Začátky nemá lehké nikdo, na druhou stranu se tímto otevřela cesta k získání velmi cenných hudebních zkušeností při nahrávání desek jiným kapelám a především tu bylo k dispozici vybavení pro nahrání vlastních pokusů. Právě v tomto studiu byly zaznamenány Reznorovy první hudební nápady, které vyslal do světa hudebního průmyslu a po vícero kladných ohlasech nakonec podepisuje smlouvu s TVT records. Oněch devět skladeb vyšlo v roce 1988 na demu s názvem Purest Feelings a většina jich vyšla opět, v upravené podobě na první nahrávce jednočlenného projektu Nine Inch Nails.

Down In It (Pretty Hate Machine, 1989)

Sice jsem v úvodu naznačil, že Reznorovo pole působnosti je veliké (a na tom nehodlám nic měnit), přesto se velká část textu bude věnovat právě a pouze NIN, asi nejdůležitějšímu článku celého řetězce činností. Jen na úvod uvedu, že jediným stálým členem a vůdcem myšlenky NIN je pouze Trent Reznor, takže budu-li tu psát o projektu či kapele, stále mám na mysli totéž. Vznik „hřebíků“ je datován právě do roku 1988, kdy se na světě objevuje první demo vzniklé v Right Track studiu. I když se světem šířily různé spekulace, jak se na název přišlo (devíti palcové hřebíky, pozn. autora) – pro příklad uvádím možné vysvětlení ve velikosti hřebíků, jimiž byl ukřižován Ježíš, nebo v délce „drápů“ Freddyho Kruegera – sám Reznor v roce 1994 uvedl, že název byl motivován pouze „snadným zkrácením“ a vytvořením onoho známého NIN než jakoukoliv další jinou myšlenkou. Vysvětlení prosté, jednoduché, ale uznávám, že pro lovce senzací asi mírně fádní. Samotné logo kapely bylo vytvořeno Gary Talpasem a poprvé se objevilo ve videoklipu k prvnímu singlu Down In It. A když už jsem zmínil jméno Garyho Talpase, ještě uvedu, že byl hlavním tvůrcem grafiky NIN až do roku 1997.

Head Like A Hole (Pretty Hate Machine, 1990)

V roce 1989 vychází první oficiální album NIN nazvané Pretty Hate Machine a jinak než „výrazný úspěch“ se tento akt nazvat nedá. Fakta hovoří celkem jasně – 113 týdnů v Billboard 200, jedno z prvních nezávisle vydaných alb oceněných platinovou deskou, nadšení kritiků i veřejnosti. Při jeho tvorbě se Reznor seznamuje s určujícími lidmi, kteří se následně na P.H.M. podíleli – producent Adrian Sherwood (produkoval především remixy NIN až do roku 2000), další producent Mark „Flood“ Ellis (spolupráce vydržela až do roku 1994) a mistr zvuku Sean Beavan, který se postaral o mix (a to následně i na albech Marilyna Mansona – Portrait Of An American Family (1994) a Antichrist Superstar (1996)). Debut NIN byl navíc podpořen třemi méně i více kontroverzními klipy a to ke skladbám: Down In It, Head Like A Hole a Sin (poslední uvedený byl pro svůj nevhodný obsah stažen z oběhu, níže uvádím snad původní verzi klipu, zkrácená verze je ke zhlédnutí rovněž na http://vimeo.com/3609548.

Sin (Pretty Hate Machine, 1990)

Následující rok se rozjelo propagační turné nazvané Pretty Hate Machine Tour Series, které nejdříve vymetlo severní Ameriku a následně se rozlétlo do celého světa, konkrétně v Evropě NIN předskakovaly Guns N’ Roses. Po návratu do států se první ozval label TVT records, jehož signál byl jasný – další úspěšná deska. V té době dochází k prvním problémům mezi labelem a Reznorem, který se snaží (v té době bez úspěchu) vypovědět smlouvu. Reznorova reakce byla vskutku partyzánská, na novém materiálu začíná pracovat tajně a svou činnost před TVT skrýval. Onen tajný materiál se měl na světě objevit v roce 1992 a nejednalo se o nic jiného než o EP nazvané Broken. Sám Reznor toto období později komentoval takto: „Flood a já jsme nahráli Broken pod jiným názvem kapely, protože pokud by se v TVT dozvěděli, že nahráváme, mohli by naši práci zabavit a vydat. Jimmy Iovine se tenkrát zapletl s Interscope ... To nebyla moje práce. Tenkrát jsem nevěděl nic o Interscope a nejdřív jsem na něj byl pěkně nasr...j, protože to byla cesta z jedné mizerné situace do možné další. Ale Interscope se opravdu zajímali o to, co chci já. To bylo dobré, takže jsem vypustil svoje navztekané bláznivé dílo ven.“

EP Broken vyšlo v roce 1992 právě pod Inerscope records a byl to další úspěch „hřebíků“. Sám Reznor se k nahrávce vyjádřil slovy jako „blast of destruction“ (tady nepřekládám) a rovněž „o hodně tvrdší než Pretty Hate Machine“ a nutno podotknout, že silná slova byla tentokrát podpořena i výsledky. Právě za skladby z Broken získaly NIN své zatím jediné ceny Grammy (ty mají celkem dvě, plus dalších deset nominací). Konkrétně se jednalo o skladbu Wish (právě z Broken) a potom za Happiness In Slavery, která byla oceněna ale až na kompilaci Woodstock ’94 Compilation v roce 1995. I tato deska byla podpořena třemi videoklipy, kromě výše zmíněných dvou singlů (z nichž k druhé zmíněné nebylo video opět vypuštěno) se ulítlý klip natočil i k úvodní skladbě Pinion. Nekonalo se ovšem žádné větší turné, po vydání Broken následovalo ještě album remixů Fixed (1992) – remixy jsou vůbec celkem oblíbenou záležitostí NIN a různých dalších spolupachatelů – a následně se Reznor pustil do budování studia Le Pig. Ale to by chtělo další odstavec...

Wish (Broken, 1992)

Pinion (Broken, 1992)

Úplně na závěr přidávám odkaz na videoklip ke skladbě Happiness In Slavery a upozorňuji, že obsah je pouze pro otrlé: http://vimeo.com/3556108