Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Možná trochu skromnější dvojdíl značený číslicemi 17 a 18, ovšem s o to výživnější a šťavnatější náplní. Nejen hudebně, ale i hmatatelně - vizuálně krásné kousky, o kterých se zkrátka musí mluvit. Osmero přírůstků jsem rozdělil na polovic, přičemž první část se leskne hned za tímto odstavcem. Tak si počtěte, co jsem si pořídil hezkého a nezapomeňte se zamyslet nad nějakou mou důležitou radou.

// Insania – Virtu-Ritual

Umazávání dlužných LP edic se celkem daří. Insania sice volně a zcela přirozeně přešla od vydavatele k vydavateli, ale to není podstatné. Podstatné je, že forma, kterou nahrávka Virtu-Ritual dostala, je skvostná. Sice to není dílo, které patří k mým nejhranějším kouskům od téhle protestantské lóže, ale byl bych lhář, kdybych řekl, že se mi tu pár kousků nelíbí. Oko potěší zaručeně fialový kotouč, který je správnou blbinkou, ale třeba mně osobně se líbí zachování prapůvodní grafiky dobové počítačové technologie. Je to třeba drobný detail, ale jak je tam ta koláž jakéhosi starce primitivního etnika zkoumající laptop, na kterém je dobové logo Windows 2001, tak nejsem si jist, zda byl tehdy takto propagován. Pokud vím v roce 2001 najel Windows XP a ten byl na tu dobu neuvěřitelně revoluční, jak designem, tak funkčností. Ostatně na mém starém PC v Kašperkách mi frčí dodnes. Ale už je to tak dlouho, že ani nevím, jak je to správně. Nicméně, co jsem to chtěl… jo. Jsem rád, že tam byl zachován právě tenhle model, ačkoliv by se mi i líbila aktuální verze s Windows 11, což by byl takový správný poťouchlý vtípek. Nuže teď už vyloženě chybí jen zelená bulvární Out a jestli můžu radit, tak booklet prosím vytvořit ve formátu skutečného časopisu, jak to CD edice imituje. Takže ke gramodesce by se strčil sešítek A4 formátu na lesklém tenkém papíře (podobně jak je to u demáče Necrococka). To by snad bylo reálný ne?

// edice
// ukázka

// Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers – K mýmu ohni nesedej

A od předchozí kapely se daleko nevzdálíme. Na stole leží nová forma Polyho alter ega Poly Noir, která se stylizuje do westernovsky odpadlíkovského módu. Být to motorkář, tak by Reno Raines zaskučel závistí. K projektu jsem však přistupoval velmi opatrně a obezřetně, jelikož mumraj o super nahrávce na mně létal ze všech možných koutů a já, jakožto správný podivín, zaznamenal alarmující stopku. Zkrátka, když se něco moc chválí, tak mě podvědomí nedovolí se tomu věnovat a spíše nad tím unaveně povzdechuji. Prostě to tak mám. Je to nějaký vnitřní morální kompas, že hnát se s davem kupředu a hlásat, že to a to je skvělé mi jednoduše nejde. Třeba jak se teď všude možně pěje óda na Blood Incantation, tak se mi tím dost zprotivili. Chudáci, ani za to nemůžou. No, dost podobně jsem to totiž měl právě tady s tím kovbojským solo projektem. Neštymovalo mi tam víc věcí. Ale nakonec jsem uposlechl paniku davu a LP zakoupil, a dokonce i poslechl. Světe div se, ale ono to něco do sebe fakt má. Dokonce živím touhu to poslouchat častěji. Líbí se mi specifický kytarový zvuk, který je svým způsobem ostrý jak břitva, ale přitom rozervaně lajdácký. Texty jsou sázka na jistotu jednoho z nejlepších textařů v ČR, takže tady není o čem. A celková grafická jednotnost je mi taky velmi sympatická. LP je totiž jen červené s černými kouřovými efekty. A tak je to za mě nejlepší – jedna verze a čau. Člověk má v opačných případech nevysvětlitelnou touhu pokukovat i po těch ostatních verzích, které jsou prostě jen jinak barevné. Čert aby to spral.

// edice
// ukázka 

// Hnus Umírající & Nāv – Sousmrtí

Ještě jsem to neslyšel, takže následující rozjímání bude čistě o formátu. No, to máte tak, že kapela Nāv od svého začátku vydává své nahrávky (mimo jiné) výhradně na kazetě. Jmenovitě je to takhle: Smrtci = MC, Arcizlo = MC/LP, split s ŁŪT = MC, Trpte = MC/CD/LP no a proč teda split Sousmrtí vychází jen na LP? Jsem v takových věcech docela puntíčkář a nebetyčný kverulant, ale když už jsem se jednou rozhodl vydávat svoji muziku na kazetě, tak mám koukat ji vydávat na kazetě furt a ne nevydávat, jak pak k tomu přijdou takový pomatenci, kterým to v daný kategorii prostě chybí. Vydat kazetu, prosím, ať mám klid.

// edice 
// recenze včetně ukázky

// Infernal Cult – Necessity Of Unreal

Jestli se tu někde zpod kořenů tuzemského černého lesa klube majestátní banda, tak Infernal Cult je žhavý adept. Tahle jejich debutová práce snese ta nejpřísnější měřítka blackmetalových logaritmů. Od první chvíle vás vtáhnou na svou stranu. Okamžitě jsem věděl, že o téhle kapele ještě bude a musí být řeč. Skvělá práce s kytarami (výtečná atmosféra), nápadité a uhánějící bicí, správný vokál, zkrátka všechny patřičné atributy splněny. Tleskám, doporučuji a fandím.

// edice
// ukázka