Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nadále budeme pokračovat ve stopách Lorda Morbivoda, což jsme si slíbili posledně (pokud jste propásli první díl, přepněte SEM). Aktuální díl se věnuje kapelám, jejichž barevnost se omezuje na černou a bílou. Stíny Plamenů hrají odpadní black metal (proč odpadní, bude později vysvětleno), War for War vzhlíží k syrovosti války (jak jinak) a Quercus se pozastavuje nad chladným kouzlem opuštěných území, chmurných zákoutí, či jiných míst vyvolávajících sklíčené pocity.

Stíny Plamenů - Blackmetalové peklo ve špíně kanalizační vody

Stíny Plamenů už v dnešních metalových kruzích představují jistý pojem. Je to kapela, jež se zapsala několika vydařenými deskami do pamětí všech black metalových přívrženců. A je rovněž pravdou, že někteří jejich pojetí hudby zatracují, což je ale důkazem zdravé muziky. Nás ale nyní nezajímá současný pohled na kapelu, ale první demo z roku 1999 s výstižným názvem. Nahrávka je charakteristická zejména svým zvukem, který navozuje dojem, jako by album bylo tvořeno právě ve stoce nebo v nějakém jiném dlouhém potemnělém dunivém prostoru.

Tento efekt je stěžejní a lépe podtrhuje podstatu textů, která se opírá logicky o tématiky ryze kanalizační. Právě v textech je ukryto nemalé bohatství charakteru SP. Zpívá se zde o příbězích špinavé smetánky, která vládne podzemním stokám, dovídáme se o jejich šarvátkách, historii a jiných neméně zajímavých věcech. Nutné podotknout, že jakkoli zní texty úsměvně, jejich podání je natolik hrubé, že člověka až mrazí. Na tomto místě ještě doplním, že příběh se dále rozrůstal i do několika nahrávek dále, takže prvotní počiny souboru jsou nerozlučně svázány propojujícím tématem. Dále stojí za zmínku specifický zvuk kytary (jde o hrubý booster, který vyloženě řeže a drásá) a samotná hra na ní. Lepšího soundu snad ani nešlo pro danou tématiku docílit. Je hluboký a ostrý, zurčivý a přitom srozumitelný. Pokud bych měl vzpomenout na kvalitní demo přelomu tisíciletí obecně, rozhodně bych neopomínal právě tento kousek. 

Ukázka 

Stíny Plamenů – Pokles do temnot kanalizačních hlubin

 
Ve vlastní podstatě bych mohl napsat totéž, co se nachází v předchozím odstavci. Hudba i texty se nesou v nastolené linii, kterou nic nepřerušuje a dává tušit jisté symbióze. Toto demo si však dovoluji nazvat úchvatnější oproti svému předchůdci. Najdeme zde plno přímočarých skladeb, které útočí (krom bránice) na psychické rozpoložení. Míněno ve smyslu kladném, kdy se vám pod kůži vrývají úctyhodné riffy a jednoduchá konstrukce skladeb. Však se zde nachází songy, které mají dodnes své místo na koncertním playlistu. Nalezneme zde i další silné skladby, jako je třeba Zuřivý monolog Syna Poklopů. Nelze opomenout ani dva povedené bonusy, kterými jsou Throne Of Satan a Ústřední hřbitov. Zatuchlý vánek z pod víka kanálu má své osobité kouzlo a nikdo by jej neměl podceňovat, ba dokonce zatracovat.

Ukázka

War For War – Black Metal War
 

V duchu klepaček a sypanic švédského black metalovu je vedeno umění spolku War For War. Zavřete oči a ani nepoznáte, že nejde o skladby z dílny Marduk, Dark Funeral nebo Naglfar. Toto demo vydané v roce 2001 má neskutečný tah na bránu, lépe řečeno tah proti nepřátelským zákopům. Je nekompromisní, rychlé, úderné a upřímné. Netřeba hledat více, prostě se spustí a jede. Jede přes mrtvoly a v cestě mu nezabrání žádná barikáda. Je to tank obrovitých rozměrů a hrozivého vzezření. Možná že působí trochu dětinsky, zvláště při pohledu na názvy skladeb, ale o to snad ani tak nejde.

Později bylo stejně od tohoto vnímání opuštěno a War For War přesedlal z maskáčů do hornických mundúrů a počal fárat. Vykutaná díla pak jdou více do hloubky (především zemského povrchu) a s probíraným demem mají společný jen název kapely a přídomek „black metal“. Možná i proto byla činnost loni ukončena. Doly jsou zavřené a těžká technika se pyšní svou majestátností v militantních muzejních expozicích. Čas od času není od věci provětrat toto dřímající násilí a vypustit je alespoň na moment na čerstvý vzduch.

Ukázka

Quercus - Kverulant
 

Pohřební tématikou se u nás zabýval na hudebním poli kde kdo. Nechci brouzdat přímo k Necrocockovi, což by vydalo na samostatnou kapitolu, nýbrž chci vzpomenout na samotnou funerální hudbu. Pro někoho bizarní a nepřípustné umění, pojící smrt a nehynoucí lásku pozůstalých, má mnoho podob. Projdeme-li prastarým hřbitovem, dostane se nám ku shlédnutí nebývalá galerie nejen sochařského umění. Podkreslíme-li prožitek silnou hudbou, prožíváme neobyčejné pocity. Mrazivé a zároveň plné pochopení, soucitu, uznání a pokory. Nemusíme brouzdat zrovna do sadu náhrobků a křížů, stačí se vcítit do opuštěných sídel a krajů. Díky hudbě Quercus, která za pomoci doom metalové rozvláčnosti umocněné funerálním tempem a avantgardními vsuvkami, zjišťujeme krásu v detailech, ať už architektury, sochařství, či jen obyčejných, avšak zapomenutých předmětů. Málo kdo tuší, že se v našich končinách ukrývá chladná funeral doom metalová banda, která toho na kontě má dost. Třeba toto demo Kverulant z roku 2002 lze s jistotou řadit po bok české doomové špičky. Jeho podstata je sice lehce jiná než tehdejší tvář Dissolving Of Prodigy, ale rozhodně je hodna pozoru. Avantgardní vybrnkávání kytary, která snad  schválně budí dojem rozhádanosti a nesourodé změti, vytváří dojem ocelových lan, které po dešti ukazují, že i rezavý mor jim neubírá na síle a místy probleskne i čistě kovový odlesk. Těžko dále popisovat hudbu, kterou je třeba prožít jako celek, nikoliv jako prázdný útržek. Zaujme-li vás alespoň trochu, rozhodně neotálejte v dalším bádání.

Ukázka