Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tentokrát nehodlám zbytečně dlouho courat kolem horké kaše a rovnou předesílám, že druhý pokus Mira Szabó o lehké rozčísnutí zaplevelené česko-slovenské zahrádky rozhodně má něco do sebe. Prozatím poslední nahrávka tohoto solitéra sice navazuje přesně tam, kde debutové Path zanechalo svůj finální pokřivený otisk, nicméně jistý posun směrem k dospělejším a poutavějším kompozicím Plus Ultra poněkud stydlivě odhaluje již při úvodních, letmých posleších.

K mé libosti ubyla trocha krkolomných schizofrenních pasáží, které možná zprvu dokázaly nejednoho nepřipraveného odvážlivce slušně vyvézt z míry, ovšem udržet jeho pozornost po několik minut, zažehnout touhu ponořit se hlouběji do útrob stěží přístupných propletenců, donutit, aby poníženě žadonil stále o větší a větší krajíc a neprobudit pocit ztráty orientace vyúsťující v bezvýchodné zmatení, se jim zrovínka dvakrát zdatně nedařilo. Asi největší překážku bránící bezstarostnému rozkvětu, stejně jako v případě Path, vidím v poněkud umělohmotném zvuku bicího automatu, který zejména při ultrarychlých kopákových podkresech zní tak trochu jako zběsilé tlučení deseti klacíky do plastového kyblíku, nicméně v pomalejších, táhlejších pasážích to zas taková trága není.

Pomyslné těžiště Plus Ultra naštěstí leží právě v klidnějších, zasněných a o poznání poutavějších skladbách, které sice nešokují nelogicky poskládanou strukturou nebo překotným střídáním temp za neustálého prokládání různými zvuky, skřeky a pazvuky, avšak disponují s až překvapivě odzbrojujícím citem vystavěnými, neprostupnými, přirozenými a podmanivými plochami, které díky svému monotónnímu naturelu a jednoduchosti tvoří velmi zajímavý protipól ke zmíněným kotrmelcům.

S výjimkou závěrečné, a dle mého názoru nejlepší, Rite To Rise stojí obě tváře 0N0 po většinu doby v jasně vymezeném opozičním postavení. Až ve zmíněné devítiminutové demonstraci celkového Twistedova potenciálu se podařilo nenásilným způsobem a bez zbytečných prodlev při přeřazování rychlostí skloubit klady obou zmíněných poloh. Ano, přesně zde vidím nejsilnější a prozatím ne příliš hojně využívanou zbraň.

Ač jsem to zprvu nijak zvlášť neočekával, musím říci, že i přes stále přetrvávající batolecí komplikace si epko mou pozornost nakonec získalo. Plus Ultra je dalším, byť nepatrným, krokem kupředu, nicméně si myslím, že doba hájení již nenávratně uplynula a od dalšího Twistedova počinu očekávám mnohem víc. Hrsti perel leží rozsypané na chodníku. Stačí se pro ně sehnout…