Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Burial At Sea - Close to Home

A Burial At SeaClose to Home

Jirka D.21.2.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Instrumentální post-rock stokrát jinak už tu byl, a tak si ho můžete dát po sto první.

Dostupný oficiální text zveřejněný k vydání alba Close to Home je jednou velkou obhajobou toho, jak moc jsou A Burial At Sea originální post-rockovou kapelou, jak velmi těsný jim ten žánr je, jak mnoho dalších vlivů dokázali vstřebat do své hudby, jakou tvůrčí a skladatelskou jistotou oplývají a jak moc je tahle jejich druhá dlouhohrající nahrávka jiná než ty naprosto stejné instrumentální post-rockové desky. Trochu jsem si při čtení toho textu připadal jak v polovině devadesátek, kdy na rozjíždějící se televizi Nova běžely první reklamy na prací prášky, které nejsou jako ty běžné prací prášky, protože teprve tyhle vyperou vaše prádlo dočista, fakt jo. Do té doby jsme všichni žili ve špíně a chodili jako prasata.

 

A Burial At Sea bandPokud se vaše myšlenky ještě nerozběhly k situacím, kdy krásná hosteska lila pravou modrou šlechtickou krev do dámské vložky a ani kapka u toho nepřišla nazmar, zkusíme se soustředit na A Burial At Sea. Toho času už pouze duo, ke kterému se došlo redukcí dříve širší, mezinárodní sestavy, ale proč k tomu došlo a kdo za to může, to fakt nevím. Irská dvojice Patrick Blaney a Dara Tohill podle všeho teď žije v Liverpoolu a jsou to právě tihle dva, kteří jsou autory hudby v oficiálních materiálech popisované jako směsice shoegaze, math-metalu a blaženého afro-jazzu čerpající inspiraci, vliv apohled z bohatého galského kulturního dědictví jejich irské vlasti. Co si pod tím představit? Třeba ve čtvrté skladbě Hy-Brasil hraje trubka. V sedmé NEW old taky. A pak ještě párkrát. Raději se nicméně shodneme na tom, že ten afro-jazz je překlep. A odpustíme si.

 

Jinak se ale není moc čeho chytit. V mnoha ohledech muzika A Burial At Sea naskakuje na obecně platná schémata žánru, a to konkrétně té jeho bubliny, která se snaží o vzletný, spíše uhlazený a prostorový rockový projev. Pohodička, rozjezd, gradace, ejakulace, opět klídek a pohoda, a tak pořád dokola. V podání této dvojice je nutné si přiznat, že jejich provedení není úplně stoprocentní, místy jim to moc nejde, místy to drhne a že dechová sekce (pozor, trubka, takže Miles Davis!) to nezachrání. Některé skladby odvíjí svou nit celkem intuitivně a srozumitelně (spíš v úvodu desky), jiné se utápí v takové bezobsažné nudě mlhovině (třeba masterfred), občas je znát takový zemitý, undergroundový přístup, ale většinou je to hlavně nezáživné.

 

Do jisté míry hádankou je pro mě rozbitý a chrastící zvuk nahrávky, který je velmi nepříjemný a u kterého pátrám po důvodu, proč k němu někdo sáhl. Protože si nemyslím, že jde o nějakou náhodu nebo nedbalost, ale o záměr, jehož smysl mi uniká. Možná se tím někdo snažil podtrhnout onu zemitost a vyjádřit distanc od precizně vyladěných a naleštěných nahrávek, ale jak praví klasik, nikdy nelze vyloučit prostou hloupost. Bohužel nic dalšího velkého nahrávka nenabízí, neslyším to, nudím se, usínám a jsem rád, že to mám za sebou.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky