Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Different Cloud - Sult

A Different CloudSult

Victimer22.12.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: První album nového projektu v módu atmosférického a melancholického black metalu pro vlky samotáře.

A Different Cloud je novým blackmetalovým one man projektem polské scény (prý to není pravda...), byť jeho hlavní zdroje inspirace vedou odjinud. Informace o projektu jsou, jak se sluší a patří, strohé. Na kontě jedno album vydané svépomocí, obal, který má na svědomí někdo jiný, a pak asi jen samodílna a vlastní představivost posluchače. Ale proč ne... Na konci září byl oficiálně vypuštěn do světa debut Sult, pět písní atmosférického a melancholického black metalu. Jeho autorem je jistý Demian, který obstaral vše důležité - od celkového konceptu, přes nástrojové vybavení, až po vokál. K materiálu, který uspokojí hlavně blackmetalové samotáře holdující přírodě a pocitovému vnímání černého kovu vůbec, bych si dovolil nadhodit dvě jména ke stylu A Different Cloud naprosto určující. Hrdé dřevorubce Drudkh a snílky Alcest.


Těmto dvěma významným kapelám je projekt nejvíce podobný, ba co víc, často využívá až stejných postupů. V otázce originality jsme tedy doslova na štíru, ale to nic nemění na tom, že Demian je jinak velice šikovný hudebník, pro tento styl vlastně ideální. Hudba A Different Cloud skvěle navodí atmosféru a i když po svém vyzobává z talíře profláklejších, to hlavní si splní. Na procházky lesem, zasněženou krajinou nebo prostě tam, kde je vám dobře a nejste v obklíčení města, je Sult velmi slušným společníkem, který nemůže urazit.

 


Je pravda, že první co mě trklo, byl obal. Trochu naivní, trochu mystický, ale já mám prostě tyhle výjevy rád. A neberu je nijak vážně, protože i v tom co momentálně sžírá mysl může být někdy kus odlehčení. Povznesení. Tak jsem si tu (jako by) podivnou duchařinu pustil a začal pomalu ale jistě zjišťovat, že v sobě nic podivného nemá. Album pěkně ubíhá, chvíli sype vločky do očí, aby včas pohladilo a zahrálo na atmosférickou notu studené krásy. Zkrátka je takové, aby doprovázelo a navozovalo určité stavy. 


Pak jsou tu ale ti Alcest a Drudkh symbolicky stojící na kraji cesty, po které Demian a jeho A Different Cloud vykročili. A možná někteří další, což je ale čistě individuální. Houkání sovy (použili třeba i Lunar Aurora) už taky nemůže překvapit, ale své si pořád řekne. Je čas se zastavit, ne jen chvátat lesem a být v jeho stínu. Sult je deska, která se v tomto směru poslouchá sama, zbytečně se nic nenastavuje ani nedramatizuje. Je někdy až zoufale neoriginální, ale svou přirozeností si stejně to své řekne. Klávesy sem tam připomenou Burzum, ale to už k tomu taky patří. Jedinou výjimkou alba je jeho poslední skladba Cosmogonist. Jedná se o takové nevinné koketování s kybernetičtější podobou jinak naturálního světa A Different Cloud. Takové elektro baladické a basující spekulování, co kdyby... No, vyznívá to opět kapku naivně, ale proč si neukázat na hvězdy nebo prověsit větve stromů pod kily sněhu i takto?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.12.22 7:58odpovědět

Ten obal jsem si zamiloval na první pohled se přiznám.

Jan / 25.12.22 19:29odpovědět

Souhlas, dělá je Benjamin Konig a má to ducha přelomu minulého století. Myslím, že dělal nedávno i obal Lustre.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky