Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Forest of Stars - A Shadowplay for Yesterdays

A Forest of StarsA Shadowplay for Yesterdays

Jirka D.26.12.2012
Zdroj: 2x černý 12" vinyl (# WOLF 050 LP)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Tato deska je elegantní, od skvělé muziky, přes nápaditou grafiku a výbornou vinylovou edici. Klub gentlemanů dokazuje, že jeho pozice je velice silná. Good job, gentlemen!

Vypustit do světa klip „Gatherer of the pure“ před vydáním desky byl vynikající tah. V tomto kontextu působí i slovo „klip“ příliš vágně a téměř vulgárně, jde totiž o dílo, dílo mistrovské a dalece přesahující běžné standardy metalové scény. Propojení hudební a vizuální stránky snad nikdy nebylo tak působivé.

 

A Forest of Stars je mladá kapela a jejich aktuální deska teprve třetí v řadě, přesto se jedná o vynikající a vyzrálou nahrávku. Jestli mě letošní album od německých AHAB přesvědčilo, že i v tak zatuchlém žánru, jakým je doom metal, jde i v roce 2012 přijít se svěžími a nadčasovými nápady, tak na poli black(ened) metalu podobnou práci odvedli právě AFOS. Když je navíc koncept hudební a vizuální podpořený vydavatelskou fantasií Prophecy productions (resp. Lupus Lounge), je výsledné dílo pastvou pro všechny smysly.

 

Kromě úvodní „Directionless resurrectionist“ a zvukového experimentu „Man’s laughter“ jsou skladby na nahrávce epicky rozsáhlé, vystavěné do nápaditých a až organicky živoucích kompozic, při jejichž poslechu vnímáte jejich růst, vývoj a postupnou gradaci, ať už přiznanou a zřejmou, nebo schovanou pod povrchem, kterou tušíte spíš instinktivně. Vnitřnímu pjetí desky výrazně napomáhá kontrast nervního vokálu a silně melodických a naoko přístupných a příjemných pasáží, které, ať už vystavěné kytarami, houslemi či flétnou, dávají skladbám snivý a místy až hypnotický ráz. Podlehnout této desce, valčíkovému taktu „Gatherer of the pure“, je velmi snadné a až nebezpečně nakažlivé a opojné.

 

Výbornému výsledku napomáhá i široká paleta nástrojů a zvuků, s nimiž je zacházeno citlivě a promyšleně tak, že aranže skladeb jsou bohaté a barevné, a nikoliv přeplácané. Všechny ty drobné fragmenty jsou poskládány do vynikající mozaiky, jejíž motiv vás zaujme při pohledu z dálky a okouzlí při detailním zkoumání. Vyjádřeno jedním slovem – elegance. Tato deska je elegantní, od skvělé muziky, přes nápaditou grafiku a výbornou vinylovou edici. Klub gentlemanů dokazuje, že jeho pozice je velice silná. Good job, gentlemen!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 31.12.12 22:38odpovědět

Úžasná hudba, krásný vinyl, jedna z desek roku.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky