Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Storm Of Light - As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade

A Storm Of LightAs the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Sympatický vývoj kapely, která při tom dokáže znít natolik podmanivě, že je jen těžké odolat a nenechat si ochutnat. Tohle jsou profesinálové, od těch je třeba se učit.

Jsou zase dva roky pryč, čas neodbytně kvapí. Jedna z těch jedinečnějších a výraznějších kapel post metalového sdružení a momentálního těžkého klišé, A Storm Of Light, se vrací s albem, jehož název a následné vyslovení, je zejména pro zavedenější jazykolamače. Pokud mluvím o klišé a přemnožení podobně (čti apokalypticky) znějících kapel, tak tohle opravdu není problém této americké trojky. Ta je svébytná a rozpoznatelná již od prvopočátku a nejinak je tomu i s novinkovým materiálem. Ten obdařilo svou přítomností několik zvučných hostí, namátkou Kim Thayil (Soundgarden) nebo duo Kihlstedt - Bossi, jinak parazitující v cirkusu Sleepytime Gorilla Museum. Neradno zapomenout také na vokální doprovod Jarboe.

 

a storm of light

 

Po hudební stránce se A Storm Of Light rozhodli jít cestou hrubosti, větší rockovosti a celkové neučesanosti. Vyznění alba jako celku je pak takovou okleštěnou formou dřívějších A Storm Of Light, ne tolik rozmáchlou a výpravnou. I když ta zůstává stále zachována, bez ní by to konec konců ani nešlo... Užitý vokál je pak mnohem častěji jak v minulosti hlubokým a čistým s občasnou zastřeností. Kolikrát nejsem daleko od dojmu, že slyším Johana Edlunda nakaženého zanedbatelnou formou infekce. Ještě chvilku poležet a máme tu Tiamat.

 

Ne, to by bylo příliš jednoduché. A Storm Of Light, to je naléhavost, důraz na neradostné žití, proměnlivost všech songů, gradujících i vyklidněněně plujících. Tuto kapelu jsem si již od minulého alba Forgive Us Our Trespasses zařadil mezi zásadní a určující tvář skutečného a tvárného apokalyptického metalu. Na novince se tato skutečnost ještě prohlubuje. Nezpochybnitelná kvalita, vynikající práce se stavbou kompozic a progres sebe sama. Ten je u nového alba tak zjevný a přitom vydařený, že (a nemohu jinak) mám před sebou opět pozlacené zboží hodné naprostého respektu a řadícího se mezi adepty na album roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 3.10.16 13:25

Rozhodně souhlasím se vším napsaným jen s tím rozdílem, že pro mě byla vyloženou slabotou pouze minulá dvoudeska Z2. Pokaždé, střídavě lehko či těžko, jsem si k těm všem deskám našel svou cestu. Novinka mě ale dostává ještě o něco víc, pociťuji naplnění, jaké jsem pociťoval kdysi dávno u Infinity či Terrie. A Truth ve všech svých verzích, včetně Infinity, to je pro mě kultovní skladba. Všímám si zde geniálně vymyšlených kytarových riffů, v čele s nosnou linkou z Failure. Devin je komik, což dokázal i ve svém Cirkusu a zároveň precizní skladatel a hráč. Ano, opakuje se a ano, je pompézní, mnohdy až moc. Ale je to jeho vesmír, jeho forma vyjadřování a mě to nadále sedí. Někdo v tom cítí ztrátu oné hudební zemitosti, maskování aranžemi, já ne. Ano, jeho slabostí jsou zároveň jeho přednosti, je svérázný a svůj. Ne vždy se strefí do vkusu, paradoxně ale rozeznatelný na 100 honů. Transcendence je pro mě zásah do srdce, pouštím si to jako už dlouho nic z metalové scény. A jsem za to rád. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky