Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abigor - Höllenzwang - Chronicles of Perdition

AbigorHöllenzwang - Chronicles of Perdition

Victimer17.1.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: vlně špíny, obskurnosti a satanismu
VERDIKT: Nekompromisní a krutá je síla pravého black metalu. Abigor na ni poukazují s typicky kreativním pohledem a přísně vyučují mladé rouhače následovníky.

Ač bych se tomu rád vyhnul, musím stejně hned na začátku zmínit, že právě blackmetalové učení těchto temných knězů beru jako etalon, jako mustr k těm, kteří hodlají podobné odhodlání a šestý smysl zaprodaného rouhače učinit prioritou a obrazem sebe sama. Abigor jsou panovníky, jedni z těch, kdo činí black metal black metalem.


Sotva jsme přivítali nový rok, už abychom se vraceli hluboko do devadesátek, neb v oněch časech se v lesích štípalo to správné dříví a špína za nehty byla obtížněji smyvatelná, než je tomu dnes v období chaosu, disharmonie a pokoutného kabaretnictví. Ovšem není návrat jako návrat. Tento je ryze pocitový, protože Abigor nejsou z kapel, která by najednou opustila svůj propracovaný majestát a jala se fárat hluboko pod zem s ušmudlanými uhláky na zádech. Album Höllenzwang má poukazovat na nejlepší časy black metalu a nahodile se k nim vracet. Ovšem, i přes všechnu nespoutanost, s až aristokratickým pohledem z patra honosného sídla.


Lesy lemují mocný pozemek i bohatství kapely jako takové. Ta si je střeží a nepustí si do baráku jen tak nějakou svoloč. Novinka je krátká, surová a na poslední důvěrně známé poměry kapely až přízemní nahrávka, která přesto profesorsky dohlíží na pustošení vměstnané do skromné stopáže. S obdivuhodným nadhledem a progresivně ošetřeným naturelem primitiva. Pak je docela logické, že i ona krátká stopáž zabrání stejně krátkému vedení a úlisnému slídění ducha mdlého okolo panství.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/abigor%202018.jpg


Technologicky nemravná špína alb Fractal Possession, kde si doba žádala vyzkoušet industriální novum a Time Is The Sulphur..., které tohle novum odcizeně přesnou mašinérií kázalo zkoprnělým nebožákům krutou pravdu, že v pekle nevládnou jen ohněm, ale i ocelovým pyjem zvrácené nekalosti, tak ta je na 99% pryč. Odcizení a neúcta k bytí ovšem zůstala. Pokud na další nahrávce Leytmotif Luzifer dokázala spojit svou zálibu v avantgardně surovém black metalu a hlavní síla desky spočívala ve spojení všech prvků typických pro Abigor za celou dobu jejich působení, pak novinka jde v tomto směru ještě dál proti proudu času. Ještě hlouběji k vlastnímu původu, ke kořenům.


Höllenzwang je v tomto směru čistá špína po abigorovsku. Prosta studené strojovosti co do řinčení strojírenských pomůcek, ovšem nadále chladná a odtažitá. Divoká, impulsivní a zatraceně ostrá. Zcela nepřekvapivě pak také velmi proměnlivá a neustále probodávající další možnost na chvíli povolit otěže a v klidu si dáchnout. Neexistuje! Aktuální album je znovu do detailu promakané dílo, dál definuje řád a provolává věčnou slávu mystériu. A mystérium Abigor je pravé umění satanismu a esence jeho maximální oddanosti. Mrzká hystérie, dech noci, nože, sekery a krev obětovaných. I Silenius nabádá k ohavnému rouhání a chrchle zarudlé okultní pazvuky. Třímá v hrdle velkou nenávist, ale i zaschlou moc klenuté mystiky, jenž nadále s jistou dávkou teatrálnosti servíruje poddaným. Snad nikdy jsem ho neslyšel v lepší kondici.

 


Polemizovat můžeme o zvuku, ale k jeho hodnocení by se v mém případě slušelo lepšího příjmu formou vinylu. Formát, který mám k dispozici má své nedostatky, ovšem na druhou stranu mi plně vyhovuje jeho zapšklá špinavost a v rámci stylu jej vnímám jako patřičný. Tak nějak mi to zkrátka stačí ke štěstí. A ten zatuchlý sound škopků, které tupými údery podivně vymlaskávájí tmu, mám prostě rád.


Ano, novinku Abigor můžeme směle brát jako střet současnosti a proměněné staroby, která není relikvií už z principu, že je nejedná o žádné zpátečnictví. Především je to však záležitost duševního rozpoložení. A v duši Abigor sídlí black metal, satan a pravá podstata toho všeho. Individuální zanícení nejvyšší možné míry. To nám ten rok pěkně začíná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kozel Azazel Bobky Sazel / 24.1.18 9:17odpovědět

deska nic moc tyto satanistické kapely nemám rád sem člověk vyznávající lásku a nenávist a u tohodle ani jedno není tak za mne tedy rozhodně ne

Corvus / 19.1.18 20:22odpovědět

Victimere, zní to fantasticky! Hned jak budu mít doma CD, tak se do toho pustím. Nemáš náhodou informaci zda novinka vyšla pouze v jewelu? Kupuji výhradně (pokud je to jen trochu možné) různé deluxe edice či aspoň digipack, ale v případě této fošny vidím pouze jewel. Díky za informaci. A pěkná recenze.

Victimer / 20.1.18 6:01odpovědět

Ahoj, vedle jewelu o dalších CD edicích nevím, je možné, že nebudou... Co nevidět by se ale měla objevit vinylová edice. Aspoň dle facebooku kapely.

kubánec / 17.1.18 12:34odpovědět

Pod první odstavec pod verdiktem se podepisuji.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky