Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Absorver - Absorvations (12" EP)

AbsorverAbsorvations (12" EP)

Jirka D.24.3.2021
Zdroj: žíhaná fialová 12" gramodeska (# MAI 6) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Krátká výprava do ledových pustin, která si jednoznačně říká o přídavek.

Jednočlenný elektronický projekt Absorver patří k těm několika málo výjimkám, s nimiž opouštím svoje komfortní teritorium kytarové muziky a zkouším především sám sobě prošlápnout trochu jinou cestu. Mezi ty výjimky patří třeba finský projekt Jääportit, za nímž stojí zmrzlý muž Tuomas Mäkelä, anebo třeba slovenská parta Autumnist, která mě svého času učarovala překrásně vyvedenou deskou Sound of Unrest (2013, zkuste ZDE). A byly to z mého omezeného pohledu jisté styčné body právě s těmito dvěma protagonisty, které sehrály svou roli v okamžiku, kdy jsem stál před rozhodnutím zkusit nebo nezkusit tuhle krátkou nahrávku.

 

Všechno to začalo vlastně už u obalu, ze kterého jde chlad, je z něj cítit samota, ztracenost v prostoru, ale i jistá forma klidu, ticha a smíření. A jakási nejednoznačnost, rozostřenost. Ostatně i ten titulní obrázek možná ani není titulní a když si koupíte vinyl, rozložíte vložený obal na celou šířku, zjistíte, že všechno je vlastně jinak. Mimochodem vinyl se snad kromě toho, že je vložený pouze do plastového sáčku (z něhož se nešikovně vytahuje), vyloženě povedl, a kromě zmíněného rozkládacího obalu obsahuje ještě menší cosi jako pohlednici, trochu větší podobný arch, download kód, samolepku a pár dalších propagačních drobností. Takže takové příjemné sběratelské vetešnictví, z něhož doslova září fialová 12-palcová deska (všechno ostatní spjaté s grafikou nahrávky je laděné černobíle). Ostatně fotku máte níže, takže se můžete podívat.

 

 

Podobně jako u Jääportit i v případě této desky je primárním pocitem zima. Ladění, volba zvuků, ruchů, nástrojů, rejstříků, z toho všeho jde mráz a jinovatka. Současně ale i klid, daný pomalým, pozvolným tempem celé desky. Adama Mészárose coby jediného tvůrce Absorver si neumím představit jinak než jako zasněného melancholika, protože přesně taková je i jeho hudba na Absorvations. Čistě pocitová, náladová. Pár motivů, žádná velká kompozice, ale spíš sázka na repetici a příjemné hudební flow. Zaposlouchat se je vlastně až neuvěřitelně snadné, přirozené, byť třeba poslední věc Tumult má výrazně zneklidňující charakter.

 

Kromě syntezátorů, beatů, ruchů a další elektroniky, mnohdy různě pošramocené a přetvořené (glitch), album obsahuje i nástrojové (nebo nástrojům podobné) stopy s dominujícím saxofonem, jehož zvuk se přes načrtnuté prostory nese s velkou noblesou (Thaw II). Místy jako by zněla trubka či nějaký jí podobný dechový nástroj (anebo zvuk), což možná bude i důvod, proč v úvodu zmiňuju jistou spřízněnost s Autumnist. Ať už je to ale jak chce, ať už se jedná o nástroje nebo jejich elektronickou obdobu, celkový obraz je po aranžérské stránce sladěn výborně a velmi citlivě podřízen celkovému vyznění - jako zvláštnímu a i přes pozvolné tempo velmi intenzívnímu tripu. A v té chvíli je docela jedno, jestli je to trip rozlehlou severskou krajinou, nebo zákoutími vlastní duše.

 

Nahrávka je rozdělena na dvě strany desky v poměru čtyři ku třem skladbám a velmi netradičně (a z mého pohledu i trochu nešťastně) je říznutá na každé straně jinou rychlostí. Strana A klasicky na 33⅓ RPM, strana B pak na 45 RPM. Při otáčení je potřeba na to myslet, jinak vás čeká ještě o něco pomalejší a melancholičtější poslech. Jinak je ale Absorvations čistá radost a výborný společník na úplný závěr dne.

 

Absorver - Absorvations 12


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky