Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Abstrakce. To je první slovo, které mě napadlo, když jsem uzřel, vyslechl a plně prožil poslední desku Abyssal s názvem A Beacon In The Husk. I ten název je přinejmenším podivný. Ačkoliv nevím proč, furt mám tendenci si to překládat jako slanina v housce, odkud už není daleko k sekané v housce. Možná, že právě z takovéto obyčejné dělnické krmě vznikla prvotní iniciativa ku skládání ód na obdobné laskominy. Že by inspirace, či provázanosti s Umbrtkou? Náhoda? Samozřejmě, že jde o holý nesmysl a snad i tupé rouhání. To proto abych popudil ortodoxní zlouny, kteří se mračí jak cumulonimbus při poslechu kapel nevzdálených výrazivu právě Abyssal. Je to totiž zlo.

Už v minulém povídání o jejich modré, neméně abstraktní a snové desce jsem byl celý pryč a jal se superlativ, abych se co nejblíže přiblížil výrazivu té desky. Dodnes jsem z ní pryč a nešetřím superlativy, abych nezapomněl. Opakující se dějství, které snad vědomě tluče do hlav posluchačů nesmyslné představy a roztodivné myšlenky. Sekaná v housce… pche. Tohle je jednoznačně výživnější a kaloričtější porce, než kterou lze dohledat v jídelníčku veganského impéria. I to upatlané bistro s nerezovými mísami plných vlašáků a řáholců jest najednou takové nicotné. Vše je najednou ve stínu, bez pohybu, bez dechu. Děj se odehrává až příliš rychle, než bychom mohli za běžných okolností vnímat jeho sled. Je zapotřebí podpůrných prostředků. Je žádoucí, až nezbytné, aby se mysl posluchačova oprostila od zemských statků, strastí i jiných požitků. Je nutné se plně ponořit do hlubin A Beacon In The Husk a vstřebávat přehlídku divotvorného blacku minutu po minutě.

Já nevím, jak to s tím brexitem v tom království mají, ale soudě dle posledních nahrávek Abyssal jsou možná někteří domorodci nějací nevrlí. Víte, tahle deska není hodná, není ani melodická, ačkoliv nějaké náznaky a promyšlené struktury tu prostě jsou. Tohle je zkrátka hlubinná frustrace, či inspirace. Je to vyvření niterných pocitů a protáčení útrob, jak po požití zkažené sekané… v housce. Zkáza, tlení, plíseň… hloupá slova, která si přečtete u každé druhé black/deathové kapely. Nebo vás alespoň napadnou. Jenže zhmotnění takových nehezkých a nepříjemných momentů je ve skutečnosti málokdy tak přímé. Abyssal se to povedlo. Ta abstrakce je vážně citlivá a nestačí se jen podívat do obrázku na obale. Ačkoliv v něm dodnes hledám maják, šustí nebo sekanou. Ale vím jistě, že mě dovede zabavit ne na pár minut, ale na neměřitelný úsek časoprostoru. A do stejných končin vystřeluje i ta podivně odpudivá, přesto nezbedně lákavá devítka skladeb. Je to hutný lomoz s vokálem člověka, kterého nechcete mít za souseda. Je to neskonale precizní katapult do hladových sfér, kde je abstrakce řádem i anarchií.

Možná už jste opustili loňské ročníky a věnujete svůj poslech pouze týden starým albům, která vám do chřtánu rve bandcamp, či spotify. Jste dušeni záplavou nových nahrávek a dojmů z nich. Ale zkuste se na moment vrátit do osidel Abyssal. Nic vám zadarmo nedají a ani vy se nebudete cítit bezpečně. Konec konců komfort není to, co u této kapely chcete hledat, ba i najít. Tohle je hazardní hra s neurvalými pravidly. Drzost, která vstupuje do mozku, kde odkrývá možnosti fantazie a chemické rovnice neznajících slušného vychování. Stejně jako ta sekaná v housce. Jděte a vystřelte svou mysl.